Liverpool

Příběh-nepříběh o třech dějstvích: Loď - Cesta - Doma, přičemž v posledním z nich se hlavní hrdina ztrácí a zůstává jen běžný život na vesnici. Ten je pro nás poučný sám o sobě; můžeme si nejspíš říct, že kdyby se zrealizoval plán na přesídlení (odsun) Čechů do Patagonie (Batalandu) po Hitlerově vítězství, asi bychom si zvykli žít i tam (dneska stejně celý den sněžilo a teploty se ráno pohybovaly pod nulou)... Současný film osciluje mezi "opulentním" a "redukcionistickým" přístupem (složité převádí na jednoduché; celek pouze jako soubor částí). Pojem "redukce" je významný nejen pro (tento film, ale i pro jiné druhy umění (třeba hudbu nebo filosofii, kterou rovněž řadím mezi uměni). Podobně se o filmu vyjádřil i Eodeon *****, z něhož cituji: "zdůrazňuje hodnotu každého záběru pro vyprávění a rovněž hodnotu jeho postavení mezi ostatními, a proto svádí diváky důsledně si všímat i montáže. Spíše než jiné filmy nás ponouká tázat se, proč v této chvíli přenesl pozornost jinam."... Nejprve jsem se domníval, že půjde o popis cesty tak, jak utkvívá v naší paměti po delší době: různé, (vetšinou chronologicky) neuspořádané úseky, různých délek a různých (dnes už sotva pochopitelných) významů; únavně dlouhé balení, krátká expozice v baru, atd. Později, když se ukázalo, že nejde jen o hrdinu, a pak, když se hrdina z filmu zcela vytratil (v podstatě byl vyhnán, vyobcován), doznal film existenciálně přesahující význam. Pozn: K samotnému Farrelovi nejspíš zaujmeme typicky ambivaletní postoj, jednak s ním "sympatizujeme" jako s jedním z nás, na druhé straně je nám úplně cizí. Liverpool se tak řadí do bohaté "existenciální" literatury, do šuplíku s "camusovskou" nálepkou Cizinec. (19.04.2017)

WTF? Bože můj, tenhle 84 minut trvající "film" o několika pár minutových záběrech a cca čtyřech dialozích trval subjektivně několik hodin a dosud se mi nepodařilo logicky vysvětlit, jak jsem u toho mohl neusnout. Hůř snad pro mě letošní Febiofest začít nemohl. Pár mých teorií ohledně toho, proč Liverpool vypadal tak, jak vypadal. Režisér si při natáčení párkrát zdřímnul v momentě, kdy měl říct STOP (což vyustílo například v usnutí mého souseda/spolutrpitele v kině při jednom z brutálně dlouhých záběrů), přičemž například nechal herce ujít půl kilometru zasněženou krajinou. Nebo kameraman pracoval s novou kamerou na které věčně nemohl najít tlačítko stop, což se hodilo v momentě, kdy se při cestě do střižny ztratily 2/3 filmu (prakticky všechny dialogy a zajímavé záběry) a režisér se střihačem ho pak museli lepit právě z těch dlouhých záběrů, které by normálně využili jen v rámci několika málo sekund. Bojím se ale, že to byl tvůrčí záměr. :( Ať tak či onak, výsledek byl stejný. V průběhu projekce usnulo bezpočet diváků a asi kolem pěti jich odešlo ještě před koncem filmu. Nic proti artovým festivalovým filmům, ale co je moc, to je moc. (28.03.2009)

Nejzajímavější a nejsilnější to je ve chvíli, kdy hlavní postava dojede do cíle své cesty. Klidně bych napsal kam, když už to zdejší obsah vykecal, ale je to spíš ke škoda, protože první polovina se právě snaží sázet na to, že divák neví, kam ten chlap přesně míří. Každopádně od téhle části to má něco do sebe a dokáže to i docela dobře vyprávět pouze skrze obraz. Škoda jen, že Alonso nešel v těch postavách o něco víc do hloubky, protože pak by to na mě určitě fungovalo o něco víc. A čím víc skrze obraz než slovy, tím líp. Blbé ale je, že se Alonso ani nesnažil v tom něco budovat a je to na tom dost znát. Jako ano, to svoje vyobrazení životní rutiny se tam snaží nějak budovat, ale jen ji zobrazuje a ani se nesnaží s ní nějak víc pracovat, i když by to tam šlo úplně krásně. Ono je to vůbec hodně založené na vlastní interpretaci každého diváka, jak si to jen tak plyne a přitom se to každou scénou tváří jako těžký art. Jenže já tohle nemám rád. Od (uměleckého) filmu čekám více či méně jasnou výpověď, vizi či pocit, který tím chce zprostředkovat, ale tohle je dost založené na domýšlení si okolností a pozadí. Největší fandové slow-cinema filmů ale budou právoplatně nadšení, protože i když nejeden záběr trvá déle než by měl, má to přesně tu atmosférou, jakou to má mít. Jen je škoda, že to stojí skoro jenom na tomhle. Btw, dlouhou dobu jsem vůbec netušil, proč se to jmenuje Liverpool, napadla mě jen určitá paralela s tím, že je to průmyslové město a tady každá postava pracuje rukama, ale konec mi to poměrně dostatečně a zajímavě objasnil, ačkoli opět tomu pozadí za tím moc nerozumím. Chtělo na tom prostě ještě zamakat, ale to by o to muselo někomu jít... Teď když nad tím přemýšlím, dochází mi, že z toho mám úplně stejné pocity, jako kdysi když jsem začínal s tvorbou Pedra Costy, takže si budu muset určitě od Alonsa ještě něco pustit. 3* (05.01.2022)

V živote som nevidel takú jalovosť ako bol Liverpool. Teda riadna konina, z ktorej som si odniesol veľký shit. Režisér diváka mučí ultra dlhými nič nehovoriacimi zábermi, v ktorých som postrádal akýkoľvek význam. Pozerať 10 minút na postavu, ktorá robí základné ľudské úkony ako je jedenie, obliekanie, fajčenie v nejakom bezďáckom rozbitom buse to je ozaj hardcore. Nulový príbeh, dokopy 15 súcich viet, ktoré tam zazneli a odporná hnusná predpotopná statická kamera, na ktorej sa snáď učil štáb točiť je proste nehorázna nuda najväčšieho kalibru. Nazvať tento potrat umením je priam urážka pravých artfilmov! (26.06.2009)

Film po lobotomii z něhož byla odebrána veškerá příběhová složka a schopnost komunikace s divákem na jiné úrovni než na té neverbální. Kategoricky nejsem proti minimalistickým snímkům ale Liverpool se nedá zařadit ani do této kategorie, neboť tvůrci při natáčení museli užívat hodně divné drogy, když se poté rozhodli vypustit tohoto nesnesitelně odporného krakena do světa. Má rada na závěr zní: ruce pryč...FEBIOFEST 2009 (31.03.2009)