Zločin a la Neapol

Marcello Mastroianni v pro něj trochu netypické roli jako lehce uťápnutý pouliční hráč na mandolínu Raffaele Capece dostávající se do problémů díky hráčské vášni jeho otce. Snímek funguje jako napínavá krimi a zároveň jako výborná černohumorná komedie. Parádní herecké výkony v čele s již zmiňovaným M.M., brilantně napsané a následně zahrané dialogy, skvělým způsobem vystavěná atmosféra, povedený hudební doprovod a jako třešínka na dortu uhrančivá kráska Ornella Muti. Pohodový snímek na So večer s notnou dávkou humoru, nic víc nic míň. (10.01.2010)

Netradiční detektivka prošpikovaná napětím, tajemnem, ironií, černým humorem a cynickým nadhledem. A to vše doprovázeno půvabnou hrou na mandolínu. Hlavní hrdina, profesor hry na mandolínu Raffaele Capece (dobrý Marcello Mastroianni), je ušláplý človíček s obrnou, kterého neustále sráží nezodpovědné gamblérství jeho otce (Peppino De Filippo). Jedna taková situace ho zaplétá do neuvěřitelné smyčky zločinů staré vraždy, vydírání, nových vražd, mizení lidí a krásných žen, jako Lucia (Ornella Muti) a Elizabeth (Zeudi Araya Cristaldi). Ze strachu před vězením a bláznivých vyděračů a ze zvědavé touhy a okouzlení krásných žen, se vydává nezadržitelně po stopě až nečekaně přijde k rozuzlení i bohatství. Další zajímavé postavy: dirigent Navarro (Michel Piccoli), jehož starý zločin vyprovokoval zločiny nové a policejní inspektor (Renato Pozzetto), který spíše jen přihlíží, ale zároveň je u všeho. Příjemně pobaví. (26.08.2010)

Trochu vyčpělá komedie s krimizápletkou, jejíž rozuzlení je bohužel strašně brzy jasné, protože zpracování je (vzhledem ke stáří snímku pochopitelně) prostě naivní. Film je to celkem příjemný, úsměvný, dobře obsazený, a kupodivu místy i lehce napínavý, ale přece jen ho čas dost semlel. Hudební doprovod hrozný (ústřední melodie - vlezlá a neoriginální + ta příšerná "foukačka") - škoda. (12.06.2016)

Vlastně jediné, co mě zaujalo, tak to, jak dobře hraje Mastroianni svého méněcenného kripla, který ale není blbý, ba právě naopak. Jen nechápe, co se to kolem něho najednou děje. Tam se na tom kontrastu dalo docela hodně vytřískat, jenže mi humor zde přijde moc umírněný - chtělo to buď pořádnou crazy parodii, nebo naopak vážněji laděný příběh se sem tam humornými prvky, které by jej odlehčovaly - a děj velmi, velmi rozvláčný a ty dvě hodiny si to prostě pozornost neudrží. Přitom pár scén je tam povedených, na Ornellu se dobře dívá, ačkoliv ukáže jen nohy (ne, tentokrát se nesvlékne), ale je to žel málo. Stejně jako hlavní postava není pořádně využita ani postava komisaře (Pozzetto) a vlastně ani dirigenta. Zůstalo to podle mne viset někde v půlce u všech atributů a dorazila to délka filmu. (22.02.2024)

Nejsem zrovna ten, koho by mohl zklamat snímek s Mastroiannim, Muti a Pozzettem v hlavních rolích. Tohle je ale navíc opravdu skvěle "koukatelné", nejen pro příznivce italské kinematografie. Snímek s detektivní zápletkou, krásnou ženu a dobrým humorem. Zajímavé jsou vcelku nezvyklé role Pozzetta i Mastroianniho. Jelikož detektiv byl spíš bázlivý než drsňák z Neapole, mohl ho zahrát a také výborně zahrál právě Pozzetto. V roli po obrně kulhajícím hráči na mandolínu, bych dokázal vidět někoho jiného než Mastroianniho, ale zahrál také dobře. Moc se mi líbil Peppino De Filippo jako otec (Natale Capece) a dialogy, mezi ním a synem Raffaelem (M.M.) jsou povedené. Celý film příjemně ubíhá až do závěru pro někoho šťastnějšího, pro někoho méně. Vždyť šlo přeci o "cinquanta milioni di franchi svizzero". (29.09.2011)