Rozvod po taliansky

Přiznám se, že tento film byl můj první s Marcello Mastroiannim. A nevycházel jsem z úžasu. Velkou roli měl i perfektní dabing V. Vosky. V okamžiku, kdy jsem přistoupil na pravidla hry, tak jsem se celou dobu královsky bavil. Je to samozřejmě i o náladě, v jaké si film pustíte, ale ten potenciál pobavit tam nesporně je i po těch 50-ti letech, od jeho vzniku. Rozvod po italsku je totiž velice aktuálním dílkem. Vřele doporučuji, i když si jsem vědom, že se možná krapánek sníží rozvodovost a zvýší úmrtnost :o) (05.09.2010)

Včerejší příjemný večer patřil dvěma partičkám šachů a téhle italské komedii. Rozvod po italsku je pro mě nezvyklým příběhem. Vždyť kdo by chtěl, aby mu žena byla nevěrná? Jen nevěrník sám. Popravdě bych z Féfého ženy taky šílel a není divu, že chytl druhou mízu. Krom toho ta sedmánctiletá dcera sestry byla fakt kus. Ke konci příběhu tu máme zajímavé situace kdy, každej zastřelí svýho partnera :-) no a na úplný závěr je tu takové menší překvapení, jak by asi dál příběh pokračoval. Marcello Mastroianni hraje přesvědčivě a jeho žena předvedla taky slušný výkon. (21.07.2010)

Na svou dobu šlo bezpochyby o satiricku pecku, která si dobírala tradiční konzervativní morálku, pokrytectví spojené s ochranou tzv. cti, dominantní vliv církve a vůbec ten zastaralý životní styl italského venkova, který odpovídal rozložení společnosti někdy z 19. století v době, kdy Itálie žila konzumní život 2. poloviny 20. století. Dnes už je snímek přece jen trošku zastaralý vzhledem k tomu, že se zrychlilo tempo vyprávění, ale především proto, že společnost a nejen ta italská je zkrátka už o půl století úplně jinde a čelí úplně jiným problémům. Nejenže jsou dnes v Itálii rozvody povolené, ale stejně jako jinde, jsou tak snadné, že by stálo za úvahu jejich zánik trochu ztížit a především zkomplikovat život těm, co ho považují za permanentní mejdan. Jestli si u nás politici pořizují milenky a bez zábran se rozvádějí, aniž by měli potřebu cokoliv utajovat, svědčí to o tom, že jsme možná až moc tolerantní. Na Germiho snímku je ještě dnes potřeba ocenit výborné herecké výkony v čele se slizkým a mondénním Marcellem Mastroiannim v roli šlechtice, který prochází krizí středního věku a chce svou opotřebovanou manželku nahradit. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2010)

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)

Marcelo Mastroianni a jeho monology jsou prostě zárukou kvality, nejeden divák si určitě jeho postavu oblíbil... Ovšem hlavní hvězda filmu doplácí tentokrát na slabší spoluhráče (aneb jak je důležité míti Sophii), film je tak většinu času průměrný a někdy i rozbředlý. Téma filmu je sice sympatický námět na komedii, ovšem s výjimkou zmíněného Maestra jsem se ani moc nebavil. Jinak konečně jsem slyšel jedno z nejvychvalovanějších dabingových spojení Voska - Mastroianni a musím uznat, že pověsti nelžou a že ti dva si opravdu sedli. (24.05.2010)