Komisár Clouseau na stope

Vznik této komedie předznamenal jakým stylem humoru se anglický nefalšovaný majstrštyk bude ubírat. Hlavní znak hrdiny? je to děsnej magor (v Červeném trpaslíkovi vymysleli příznačný název: SMEGHEAD) Tak nějak na tom je i Peter Sellers jako Inspektor Clouseau. Jasné je, že ho každý má rád díky jeho nešikovnosti, způsobu chování a vyšetřování. Výborný příběh a překvapivě vtipné rozuzlení tohoto teoreticky druhého, ale prakticky prvního příběhu inspektora Clouseau předznamenala jasnou budoucnost Růžovému pantherovi a tak dal šanci vzniknout dalším úspěšnějším i méně úspěšným pokračováním. --- Mít deset takových jako je Clouseau mohl bych zničit celý svět. (14.01.2007)

Vydařené oživení slapstickové tradice (a slovu slapstick je ve scéně s tágy navrácen jeho původní význam). Těžko si tenhle film představit bez Petera Sellerse, který na rozdíl od jiných pokračovatelů zlaté éry grotesky nenapodobuje konkrétního komika, ale vytvořil si vlastní styl. Komisař Clouseau na stopě je ideální k jeho letmému rozebrání, pár následujících řádků každopádně předpokládá znalost filmu. Základ Sellersovy postavy tvoří její proměnlivá idiocie. Clouseau je schopen strčit si do kapsy hořící zapalovač, ale také vymyslet plán, jenž by po vyeliminování několika desítek proměnných teoreticky mohl fungovat. V zásadě ale klame tělem, resp. svou funkcí. U většiny postav, vyjma zamilované (tzn. zaslepené) dívky, to po počáteční snaze o smysluplný dialog vede k rezignaci. Pro ostatní se stává nedůležitým, lhostejným, což výborně vystihuje scéna, jíž by měla každá detektivka vrcholit – odhalení vraha. Vrazi se začnou „odhalovat“ navzájem a bezradný Clouseau se obrací na kameru, hledaje pochopení alespoň u diváků. Záruku smíchu představuje u Sellerse, stejně jako u komiků němého období, konfrontace s objekty, ať neživými či živými (pták, ženská nožka), které mu přijdou do cesty a které při svém šíleném egoismu vnímá jako nepřátelské. Neustále je zrazován také okolním prostředím, jež se mu nepřizpůsobuje a jemuž se on sám přizpůsobit nedokáže. Proto neustále padá do fontány, stojící stále na tomtéž místě. Méně zábavné jsou opakované Katovy útoky. Poprvé je jeho chování vtipné pointou (jenom zkouška), podruhé tím, že pointu známe, ale další scény stejného typu jen naplňují známé pořekadlo o opakovaném vtipu… Sellers neopomíjí ani hlavní výsadu zvukového filmu, slovní humor zde však nestaví ani tolik na legračním hlase (to spíše ve Večírku) jako na obsahu promluv, které sice dávají smysl, ale pouze nahlížené clouseauovskou převrácenou logikou. Jakoby trucovitě odmítal věřit zažitým pravdám a vymýšlel si vlastní. Osamělý bojovník, či zkrátka idiot? Rozhodně muž budící smích. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Oskar, bloom (05.06.2010)

Dle mého (ne)skromného názoru nejlepší Clouseauovka. Záměrně říkám Clouseauovka, protože do série filmů o Růžovém panterovi moc nezapadá a to prostě tím, že o panterovi zde není ani zmínka. Zápletka je vynikající a má velmi zajímavé vyvrcholení. Postava inspektora Clouseaua je zde vypilována do dokonalosti. Jeho chování, grimasy a řeči jsou zkrátka neodolatelné. A Elke Sommerová je prostě nádherná. (08.09.2007)

Tohle je asi nejlepsi a muj nejoblibenejsi dil. Pozornost je tu plne na Sellerse, kterej vyvadi jednu volovinu za druhou a konecne uz tu je Burt Kwouk a Herbert Lom. Navic pribeh se samejma mrtvolama krapet pripomina Ctyri vrazdy staci, drahousku a i kdyz je tu krimi zapletka, je to ciste blazniva komedie. Navic je spousta vtipu docela originalnich a je tu spousta zasadnich scen. Ale je to samozrejme vsechno diky Sellersovi, kterej je pro postavu Clouseaua neco jako Atkinson pro Beana. Proste naprosto skvela komedie. (02.05.2007)

Souhlas s Oskarem, že asi nejlepší díl série. Přitom mělo být všechno úplně jinak (aspoň podle IMDB). Původně se mělo jednat o adaptaci broadwayské detektivní komedie, ve které měli Sellers a Walther Matthau hrát detektivy. (Byla by to zajímavá komická dvojice.) Ale Sellersovi se to nějak nezamlouvalo, a tak zavolal Blakeu Edwrdsovi (to bylo v době, kdy spolu ještě dokázali komunikovat), který v té době dělal dokončovací práce na Růžovém panterovi. A Edwardse napadlo, aby hlavní postavou byl inspektor Jacques Closeau z ještě neuvedeného filmu. Do role Marie Gambrelliové chtěl obsadit Sophii Loren nebo Romy Schneider, ale ty odmítly, a tak se musel spokojit s německou hvězdičkou Elke Sommer, kterou u nás známe ještě z mayovky Mezi supy. Zatímco Edwards přepisoval původní scénář (ze kterého vlastně nic nezbylo), tak Sellers přizval své přátele Herberta Loma a Grahama Starka. První vytvořil nezapomenutelného Dreyfuse, druhý seržanta Hercula LaJoye, který sice ze série (až na Stopu) zmizel, Stark však hrál jiné vedlejší role, například se s Harveym Kormanem (Hedley Lammar ze Žhavých sedel) střídal v roli profesora Ballse. Pak se přidal ještě Burt Kwouk jako Cato a André Maranne, jehož kouzelný seržant Francois je tak trochu neprávem opomíjen. A tak se tu objevuje vlastně všechno, co na Closeauovské sérii máme rádi a to, co vlastně v prvním filmu chybí. Stanislav Fišer si zaslouží pochvalu za všechny díly (tři dokonce namlouval dvakrát), ale za tento speciálně. V originále se totiž onen pověstný přízvuk vlastně téměř nevyskytuje a tak především díky němu se zde vyskytují například zkomoleniny jména Ballon. Doporučuji se kouknout na celkem zábavný trailer. (06.04.2007)