Komisár Clouseau na stope

Vydařené oživení slapstickové tradice (a slovu slapstick je ve scéně s tágy navrácen jeho původní význam). Těžko si tenhle film představit bez Petera Sellerse, který na rozdíl od jiných pokračovatelů zlaté éry grotesky nenapodobuje konkrétního komika, ale vytvořil si vlastní styl. Komisař Clouseau na stopě je ideální k jeho letmému rozebrání, pár následujících řádků každopádně předpokládá znalost filmu. Základ Sellersovy postavy tvoří její proměnlivá idiocie. Clouseau je schopen strčit si do kapsy hořící zapalovač, ale také vymyslet plán, jenž by po vyeliminování několika desítek proměnných teoreticky mohl fungovat. V zásadě ale klame tělem, resp. svou funkcí. U většiny postav, vyjma zamilované (tzn. zaslepené) dívky, to po počáteční snaze o smysluplný dialog vede k rezignaci. Pro ostatní se stává nedůležitým, lhostejným, což výborně vystihuje scéna, jíž by měla každá detektivka vrcholit – odhalení vraha. Vrazi se začnou „odhalovat“ navzájem a bezradný Clouseau se obrací na kameru, hledaje pochopení alespoň u diváků. Záruku smíchu představuje u Sellerse, stejně jako u komiků němého období, konfrontace s objekty, ať neživými či živými (pták, ženská nožka), které mu přijdou do cesty a které při svém šíleném egoismu vnímá jako nepřátelské. Neustále je zrazován také okolním prostředím, jež se mu nepřizpůsobuje a jemuž se on sám přizpůsobit nedokáže. Proto neustále padá do fontány, stojící stále na tomtéž místě. Méně zábavné jsou opakované Katovy útoky. Poprvé je jeho chování vtipné pointou (jenom zkouška), podruhé tím, že pointu známe, ale další scény stejného typu jen naplňují známé pořekadlo o opakovaném vtipu… Sellers neopomíjí ani hlavní výsadu zvukového filmu, slovní humor zde však nestaví ani tolik na legračním hlase (to spíše ve Večírku) jako na obsahu promluv, které sice dávají smysl, ale pouze nahlížené clouseauovskou převrácenou logikou. Jakoby trucovitě odmítal věřit zažitým pravdám a vymýšlel si vlastní. Osamělý bojovník, či zkrátka idiot? Rozhodně muž budící smích. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Oskar, bloom (05.06.2010)

Po trošku delším úvodu se rozjede dost možná nejlepší díl série s inspektorem Clouseauem. Když komisař přijede na místo činu a vystoupí do jezírka u fontány, série definitivně započala... Absolutní smršť gagů a vynikajících hlášek a film, který minimálně o třídu převyšuje o rok starší originál. Peter Sellers byl naprostý herecký génius a obří podíl na úspěchu snímku (i celé série) má též nápaditý režisér a scénárista Blake Edwards. Nesmrtelná komediální klasika. (21.03.2020)

Druhý film s postavou komisaře Clouseaua, ale první plnohodnotně "clouseauovský". A i když od prvního dílu uplynul pouhý rok, jsou to dva naprosto odlišné kousky. Posun od extrémně nudné statické konverzační pseudokomedie ke ztřeštěné komedii francouzského stylu se suchým britským humorem, je myslím posunem tím správným směrem. Clouseau je tu už ve své obvyklé formě, takže poráží a demoluje nábytek, naráží do zdí, padá z oken, mele nesmysly a leze na nervy svému nadřízenému Dreyfusovi tak silně, že ten se postupně mění v lidskou trosku a několikanásobného vraha. A představí se i zavilec Kato, moje postava v dětství nejoblíbenější. A jelikož mám konečně celou sérii o Růžovém panterovi v originálním znění, tak teprve až teď zjišťuju, že Kato byl celou dobu vlastně Keito! No a ještě nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň: https://www.youtube.com/watch?v=tH25Baubkew (21.04.2021)

Souhlas s Oskarem, že asi nejlepší díl série. Přitom mělo být všechno úplně jinak (aspoň podle IMDB). Původně se mělo jednat o adaptaci broadwayské detektivní komedie, ve které měli Sellers a Walther Matthau hrát detektivy. (Byla by to zajímavá komická dvojice.) Ale Sellersovi se to nějak nezamlouvalo, a tak zavolal Blakeu Edwrdsovi (to bylo v době, kdy spolu ještě dokázali komunikovat), který v té době dělal dokončovací práce na Růžovém panterovi. A Edwardse napadlo, aby hlavní postavou byl inspektor Jacques Closeau z ještě neuvedeného filmu. Do role Marie Gambrelliové chtěl obsadit Sophii Loren nebo Romy Schneider, ale ty odmítly, a tak se musel spokojit s německou hvězdičkou Elke Sommer, kterou u nás známe ještě z mayovky Mezi supy. Zatímco Edwards přepisoval původní scénář (ze kterého vlastně nic nezbylo), tak Sellers přizval své přátele Herberta Loma a Grahama Starka. První vytvořil nezapomenutelného Dreyfuse, druhý seržanta Hercula LaJoye, který sice ze série (až na Stopu) zmizel, Stark však hrál jiné vedlejší role, například se s Harveym Kormanem (Hedley Lammar ze Žhavých sedel) střídal v roli profesora Ballse. Pak se přidal ještě Burt Kwouk jako Cato a André Maranne, jehož kouzelný seržant Francois je tak trochu neprávem opomíjen. A tak se tu objevuje vlastně všechno, co na Closeauovské sérii máme rádi a to, co vlastně v prvním filmu chybí. Stanislav Fišer si zaslouží pochvalu za všechny díly (tři dokonce namlouval dvakrát), ale za tento speciálně. V originále se totiž onen pověstný přízvuk vlastně téměř nevyskytuje a tak především díky němu se zde vyskytují například zkomoleniny jména Ballon. Doporučuji se kouknout na celkem zábavný trailer. (06.04.2007)

Úspěch prvního dílu na sebe nenechal dlouho čekat a již se objevilo další pokračování, tentokrát již s inspektorem Clouseau v hlavní roli, ale bez šperku - Růžového pantera. Byl - li první díl komplexní a vyvážený, zde se vše soustředilo na komiku Petera Sellerse a příběh je o poznání slabší. Proto i já jdu s hodnocením níže, přestože jak vidím, je to spíše ojedinělé. (03.08.2009)