Komisár Clouseau na stope

Podle očekávání musím udělit pět hvězd. Sellers dostává onen prostor a tak se každá scéna s ním stává těžko zapomenutelným zážitkem. Sice tu už je i Herbert Lom (Dreyfuss), no moc mě teda nepřesvědčil, zato Burt Kwouk jako Clouseauův přítel Kato báječně hlavní hvězdu doplňuje. Hlášek tu není tolik, kolik bych čekal, zato vizuálními gagy je snímek doslova přecpán, což je samosebou jen dobře. Poslední půlhodina se sice nese ve vážnějším duchu, i tak se nemohu přemýšlet o tom, že bych napsal, že jsem se během sledování nebavil. Jinak nevím, jestli by se měl tento film porovnávat s Růžovým panterem vznikuvším o rok dříve - s tímto filmem má společného akorát Clouseaua. "Podívej se, co jsi udělal! Teď mám Afriku na celé ruce." (05.03.2009)

Řekněte přede mnou "inspektor Clouseau" a já si s velkou pravděpodobností vybavím některou scénu právě z tohohle filmu. Výstup z auta do fontány, pád z okna, zničující výslech podezřelé (tedy zničující pro inspektorův oblek), několik jízd policejním antonem, kulečník, sérii pokusů o vraždu, závěrečnou konfrontaci každého s každým, při níž se hlavní hrdina jen nemohoucně podívá do kamery... Peter Sellers je fenomenální a jeho postavě bez problémů uvěříte, že by do blázince dokázala přivést i tubu prášků na uklidnění. (08.11.2014)

Nevím no. Nadšení z dětských let začíná po dnešním shlédnutí opadat. Už první díl mě celkem zklamal a nebyl jsem si jistý, jestli jsem ho vůbec tehdy viděl. Nějaké střípky jsem si však pamatoval, tady nikoliv. A musím podotknout, že tady byly ty scény ještě mnohem víc natahované, humor sice kvalitní, ale ne tak častý a to Clouseauovo závěrečné šaškování mi přišlo až trapné :(. Malarkeyi... překvapivě vtipné rozuzlení? Vždyť se nakonec ani pořádně v tom zmatku nevědělo, kdo koho zabil... Opravdu jsem přemýšlel, že tomu dám 3 hvězdy a to si přece tahle série nezaslouží. Doufám, že ty další díly jsou lepší, aspoň co si pamatuji. Tohle si podle mého 80% vážně nezaslouží. ... Balon, bujón, burbon, bimbas, piloun. (23.06.2014)

Za prvé jsou tu titulky, dnes již povinná součást učebnic výtvarných oborů. Za druhé je tu geniální hudba Henry Manciniho. A za třetí, je tu on: Clouseau. Jacques Clouseau. Geniální mozek ukrytý za maskou mentálně poněkud utlumeného policisty, který si s hlavou hrdě zdviženou a plavným krokem šelmy razí cestu detektivní zápletkou, vstříc neomylnému rozuzlení a čím dál absurdnějším zítřkům. V rámci své mission: impossible pro spravedlnost a právo neochvějně čelí vrahům, nudistům, sluhům všech barev, mulám i šíleným nadřízeným. Plane jen pro svou práci, pro krásu žen a pro aktivovaný zapalovač ve svém kabátě… (04.01.2012)

Vydařené oživení slapstickové tradice (a slovu slapstick je ve scéně s tágy navrácen jeho původní význam). Těžko si tenhle film představit bez Petera Sellerse, který na rozdíl od jiných pokračovatelů zlaté éry grotesky nenapodobuje konkrétního komika, ale vytvořil si vlastní styl. Komisař Clouseau na stopě je ideální k jeho letmému rozebrání, pár následujících řádků každopádně předpokládá znalost filmu. Základ Sellersovy postavy tvoří její proměnlivá idiocie. Clouseau je schopen strčit si do kapsy hořící zapalovač, ale také vymyslet plán, jenž by po vyeliminování několika desítek proměnných teoreticky mohl fungovat. V zásadě ale klame tělem, resp. svou funkcí. U většiny postav, vyjma zamilované (tzn. zaslepené) dívky, to po počáteční snaze o smysluplný dialog vede k rezignaci. Pro ostatní se stává nedůležitým, lhostejným, což výborně vystihuje scéna, jíž by měla každá detektivka vrcholit – odhalení vraha. Vrazi se začnou „odhalovat“ navzájem a bezradný Clouseau se obrací na kameru, hledaje pochopení alespoň u diváků. Záruku smíchu představuje u Sellerse, stejně jako u komiků němého období, konfrontace s objekty, ať neživými či živými (pták, ženská nožka), které mu přijdou do cesty a které při svém šíleném egoismu vnímá jako nepřátelské. Neustále je zrazován také okolním prostředím, jež se mu nepřizpůsobuje a jemuž se on sám přizpůsobit nedokáže. Proto neustále padá do fontány, stojící stále na tomtéž místě. Méně zábavné jsou opakované Katovy útoky. Poprvé je jeho chování vtipné pointou (jenom zkouška), podruhé tím, že pointu známe, ale další scény stejného typu jen naplňují známé pořekadlo o opakovaném vtipu… Sellers neopomíjí ani hlavní výsadu zvukového filmu, slovní humor zde však nestaví ani tolik na legračním hlase (to spíše ve Večírku) jako na obsahu promluv, které sice dávají smysl, ale pouze nahlížené clouseauovskou převrácenou logikou. Jakoby trucovitě odmítal věřit zažitým pravdám a vymýšlel si vlastní. Osamělý bojovník, či zkrátka idiot? Rozhodně muž budící smích. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Oskar, bloom (05.06.2010)