Komisár Clouseau na stope

Více vtipu, více Sellerse. Navíc Kato. A stejně to není ono. Nulový, nezajímavý a zbytečně zamotaný příběh. Vím, že to Clouseaovi ještě půjde v dalších dílech, ale za mne lehce slabší jak první panter. Navzdory tomu, že Sellers nesleze z obrazovky a stále je neuvěřitelně vtipný. Příliš nevyvážené? Možná to je výraz, který hledám a 3,5 je číslo, které jsem našel. (08.09.2012)

Druhý film s postavou komisaře Clouseaua, ale první plnohodnotně "clouseauovský". A i když od prvního dílu uplynul pouhý rok, jsou to dva naprosto odlišné kousky. Posun od extrémně nudné statické konverzační pseudokomedie ke ztřeštěné komedii francouzského stylu se suchým britským humorem, je myslím posunem tím správným směrem. Clouseau je tu už ve své obvyklé formě, takže poráží a demoluje nábytek, naráží do zdí, padá z oken, mele nesmysly a leze na nervy svému nadřízenému Dreyfusovi tak silně, že ten se postupně mění v lidskou trosku a několikanásobného vraha. A představí se i zavilec Kato, moje postava v dětství nejoblíbenější. A jelikož mám konečně celou sérii o Růžovém panterovi v originálním znění, tak teprve až teď zjišťuju, že Kato byl celou dobu vlastně Keito! No a ještě nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň: https://www.youtube.com/watch?v=tH25Baubkew (21.04.2021)

Amatérský nudista a policejní inspektor Clouseau poprvé rozjel svou idiocii na plné obrátky To je samozřejmě báječné, neboť případ bude za pár sekund vyřešen a nezabrání tomu žádná nevhodně umístěná kašna, nešťastně vyprojektovaná okna, nervozita seriózního nadřízeného a ani opakovaná zatčení geniálního vyšetřovatele. Clouseau je totiž na stopě a tam ho mám nejraději. (18.01.2015)

Výstřel ve tmě, jak se v originále jmenuje tento díl, vznikl podle divadelní hry (nastojte!), a již na scénu přivádí jak Clouseaova nadřízeného, šéfinspektora Dreyfuse, tak i oddaného Clouseauova asijského pomocníka Kata, jenž trénuje jeho pohotovost a ve volných chvílích vaří a stará se vůbec o domácnost. Tentokrát dojde k vraždě španělského řidiče na venkovském zámeckém sídle a první se nedopatřením připlete na místo zločinu právě Clouseau. Ačkoliv všechny stopy ukazují na služebnou Marii, šéfinspektor je ignoruje a kdovíproč podezřívá majitele sídla. Nejspíše proto, že se do Marie sám zamiloval. Pokud byste stále tápali, kam v sérii film zařadit, možná vám jej připomene slavná scéna na nudistické pláži, kde dojde k další vraždě a Clouseau s Marií musejí v autě prchat napříč Paříží. (31.03.2012)

Vydařené oživení slapstickové tradice (a slovu slapstick je ve scéně s tágy navrácen jeho původní význam). Těžko si tenhle film představit bez Petera Sellerse, který na rozdíl od jiných pokračovatelů zlaté éry grotesky nenapodobuje konkrétního komika, ale vytvořil si vlastní styl. Komisař Clouseau na stopě je ideální k jeho letmému rozebrání, pár následujících řádků každopádně předpokládá znalost filmu. Základ Sellersovy postavy tvoří její proměnlivá idiocie. Clouseau je schopen strčit si do kapsy hořící zapalovač, ale také vymyslet plán, jenž by po vyeliminování několika desítek proměnných teoreticky mohl fungovat. V zásadě ale klame tělem, resp. svou funkcí. U většiny postav, vyjma zamilované (tzn. zaslepené) dívky, to po počáteční snaze o smysluplný dialog vede k rezignaci. Pro ostatní se stává nedůležitým, lhostejným, což výborně vystihuje scéna, jíž by měla každá detektivka vrcholit – odhalení vraha. Vrazi se začnou „odhalovat“ navzájem a bezradný Clouseau se obrací na kameru, hledaje pochopení alespoň u diváků. Záruku smíchu představuje u Sellerse, stejně jako u komiků němého období, konfrontace s objekty, ať neživými či živými (pták, ženská nožka), které mu přijdou do cesty a které při svém šíleném egoismu vnímá jako nepřátelské. Neustále je zrazován také okolním prostředím, jež se mu nepřizpůsobuje a jemuž se on sám přizpůsobit nedokáže. Proto neustále padá do fontány, stojící stále na tomtéž místě. Méně zábavné jsou opakované Katovy útoky. Poprvé je jeho chování vtipné pointou (jenom zkouška), podruhé tím, že pointu známe, ale další scény stejného typu jen naplňují známé pořekadlo o opakovaném vtipu… Sellers neopomíjí ani hlavní výsadu zvukového filmu, slovní humor zde však nestaví ani tolik na legračním hlase (to spíše ve Večírku) jako na obsahu promluv, které sice dávají smysl, ale pouze nahlížené clouseauovskou převrácenou logikou. Jakoby trucovitě odmítal věřit zažitým pravdám a vymýšlel si vlastní. Osamělý bojovník, či zkrátka idiot? Rozhodně muž budící smích. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Oskar, bloom (05.06.2010)