Návrat Ružového pantera

Tenhle, v pořadí třetí díl, je velice povedený, až na přeobsazení sira Charlese Christopherem Plummerem (David Niven nechtěl vstoupit podruhé do stejné řeky), ale varuju: existují dvě verze dabingu, jedna dobrá, pražská se Stanislavem Fišerem, druhá naprosto HORRIBLE ;-) z Brna. Hnus! Hnus! Zachraň se kdo můžeš! (22.02.2003)

Vynucená pauza podivínskému inspektorovi jedině prospěla. Ve stáří Sellers už více hazarduje a neštítí se prakticky ničeho. Ani Blake Edwards za ty léta "bez Pantera" příliš slávy neposbíral a tak ještě rád sáhl po záchranném laně. Posun je zřetelný i v příběhu -> namísto komplikovaně vršeného děje nastupují klasické situační scénky v nichž jde celý případ hodně okolo. Není co vytknout. (04.03.2006)

Pokud se mohu vyjádřit k prvním třem dílům, pak je tento film jistě nejvtipnější. Oproti prvnímu si však nedrží laťku a jako celistvý kus má výkyvy. První část je skutečně tou nejvtipnější. Inspektor Clouseau je zde ve své nejlepší (rozuměj nejmotornější) formě. Ta se však v druhé části mírně vytrácí. Co mi také vadí je nahrazení charismatického Davida Nivena Christoherem Plummerem. Chápu, že Niven neměl čas a natáčení se nemohl účastnit, ale proč jej nahradili o 20 let mladším necharismaťákem, který mu není ani trochu v ničem podobný? Dokonce se ani nesnažil podobně hrát. Škoda. (04.08.2009)

Název filmu „Návrat Růžového pantera“ je doslovný, protože je narážkou na původní tvář inspektora Clouseaua, Petera Sellerse, který se do role vrátil po dlouhých 11 letech. Tvůrci tehdy už o další pokračování zájem neměli, a tak se toho chopili jiní, kterým se i přes trvající nezájem podařilo protlačit vznik dalšího filmu ´Inspektor Clouseau´ (1968), jen s jiným představitelem. Alan Arkin však nezaujal, a tak šel projekt k ledu definitivně. Ale jak je vidět, diváci se nakonec přece jen dočkali. Zajímavé je, že ačkoli je považován za třetí díl ságy (film s Alanem Arkinem se do něj nepočítá), je přímým pokračováním úplně prvního filmu, na který také odkazuje. Důvod je prostý. Příběh druhého filmu ʻKomisař Clouseau na stopě´(1964) vycházel z francouzské divadelní hry „LʼIdiote“, v níž inspektor Clouseau nevystupoval. Do děje se dostal, až když byla hra přepracována do filmového scénáře. Vzhledem k tomu, že uplynula dlouhá doba a vzhledem k neúspěchu předchozího filmu s již zmíněným Alanem Arkinem, málokdo tomuto návratu věřil. Dokonce i David Niven, který nabídku odmítl a místo něj se tak v roli sira Charlese Lyttona objevil Christopher Plummer. Že nakonec byly obavy zbytečné, se ukázalo hned po uvedení. Peter Sellers se do role pustil s vervou sobě vlastní a předvedl své komediální know-how jako nikdy předtím, čímž posunul nejlepší tradici burlesky na novou úroveň. Měl dokonce volnost v improvizaci a právě díky jeho nápadům hodně vynikly například ony bláznivé sekvence ničení nábytku při rvačkách s Catem Fongem. Komické eskapády vrchního inspektora Charlese Dreyfuse jsou už kapitolou samo o sobě. Úspěch filmu překonal všechny vášně a stal se triumfem. Ani dnes nepřestává bavit, což je pocta znamenitá.. (10.09.2024)

Musím souhlasit s Tosimem a Galadriel. Největší síla všech filmů o Růžovém panterovi vždy tkvěla v úžasném Peteru Sellersovi a jeho komediálním umění. Jakmile ale zmizí z obrazovky, divák ztrácí koncentraci, jelikož děj (respektive dění na obrazovce) mírně chřadne. Avšak Sellersovy často až do absurdity dotáhlé situace diváka opět navracejí do té správné nálady a příjemně natahují koutky úst od jednoho ucha k druhému. Části se Sellersem za *****, zbytek ***. Suma sumárum 80%. (11.04.2009)