13B: Fear Has a New Address

Manohar (R. Madhavan) se svojí rodinou (= manželka, matka, bratr s manželkou a dětmi) se konečně zmohli na nový byt - v nově postaveném domě mají koupený (samozřejmě na půjčku) luxusní byt 13B. Hned po nastěhování se ale Manoharovi začínají dít podivné věci - výtah (pokud je v něm sám), tak se ani nerozjede (a šlapejte si stále do 13 patra), v pokoji modliteb nelze pověsit žádný obraz, každý den v 13 hodin vysílá televize podivný seriál, kde hrdinové jako by naší rodině z oka vypadli. Vše nasvědčuje tomu, že nějací duchové, kteří na tomto místě dříve žili, se skrze televizní obrazovku snaží něco naznačit ... Tak já jsem si tento film maximálně užíval. Příběh sice není až tak originální (i když, v indickém podání ano), ale vše je divákovi podáváno s takovou grácií, že nemá ani čas na chvilku se nudit (i když má film notně přes dvě hodiny). Indické prostředí by pro mne bylo horor samo o sobě :), ale každopádně je to i tak zajímavý pohled, jak v dnešní době vlastně Indové žijí. Způsob natočení, hrátky s kamerou, hudba - to vše mi k filmu a prostředí skvěle sedělo. Pro mne rozhodně jedno z nejmilejších překvapení tohoto roku ... (02.11.2010)

Pokud od horroru čekáte, že vás chytne, nepustí, a začne vás postupně nasekávat, aniž byste věděli, jak to dělá, 13B je přesně pro vás. Mohl bych mu strhnout pár bodů za to, že se strašidelností na tom není až tak dobře, jak bych si byl přál, ale to bych pak musel strhávat body za totéž u většiny dnešní produkce, takže to neudělám. 13B je strašidelný jen v jistých okamžicích, avšak napínavý je až do úplného konce. Po technické stránce se jedná o vynikající dílo. Kamera a další aspekty jsou na profesionální úrovni, čím však 13B exceluje, je hudební soundtrack, který je tak úžasný, že by se podle něj mohli učit i skladatelé v Hollywoodu. A to nejlepší na konec: jedná se o režisérský debut! Vikram K. Kumar má vykročeno opravdu "luxusně". Nemůžu se dočkat, co natočí příště. (24.02.2012)

Můj první indický horror a hned slušný zářez. O bytových domech, v kterých se novým nájemníkům moc komfortně nebydlí, tu v rámci žánru už pár kousků bylo, leč 13B z této skupinky zaručeně vyčuhuje. A není to jen snědými herci mluvícími temperamentní hindštinou... Zápletka 13B je poměrně neotřelá a děj málo předvídatelný, přestože na nás film vypálí pár typických žánrových propriet, z nichž některé jsou indicky naivní a opakují se (výtah, mobil). Indové se také nevyvarovali jednoho svého trademarku a zdlouhavosti, přesto je pro mě řemeslně pěkně zpracovaný 13B sympatickým a příjemným osvěžením. Indického horroru se už rozhodně dále bát nebudu. _ Hvězdičkové hodnocení vzhledem ke zdejšímu silnému podhodnocení a dementnímu a zcestnému komentáři (!) kolegy LIVINGDEADa zaokrouhluji nahoru. 7/10 (28.06.2009)

Ivlannu sa spolu z mnohopočetnou rodinou nasťahuje do nového bytu na 13 poschodí. Všetci majú z veľkého luxusného "flatu" obrovskú radosť. Odstupom času sa v byte začnú diať zvláštne veci. Obrazy po zemi, nefungujúci výťah či televízor. Toto je však len začiatok nožnej mory, ktorá rodinu Ivlannu čaká. Prvá hodina vyslovene katastrofa. To bol teda riadny horor. Napiť sa z pohára so skysnutým mliekom, zistiť, že Nokia N79 nerobí najkvalitnejšie fotky, uvedomiť si, že hrám v telenovele - toto sú skutočne strašidelné prvky po ktorých túži každý fanúšik hororu. Ďalším negatívom je dlhočizná stopáž. Niekoľko krát som musel bojovať sám so sebou, aby som to nevypol. Až som sa miestami obával, že moje hodnotenie bude totožné s tunajším "kuchárom bez čapice" z Lidla. Druhý "polčas" už bol predsa len o niečo záživnejší, aj keď podľa mňa sa o žiadny duchársky zázrak nejedná. "Lakačky, mikačky", alebo nebodaj nejaké to gore absolútne neočakávať. Za nápad či určité atmosferické momenty si tento snímok zaslúži maximálne - 4o%. (14.10.2014)

Indie už vyprodukovala během řady let něco přes stovku hororových filmů, ale jen málokterý z nich se dostal až k nám. Já sám jich mám doma asi něco kolem dvaceti – třiceti, ale tohle je teprve moje třetí zkušenost, kterou jsem nedávno absolvoval. Tato země se totiž ve svých snímcích docela liší od ostatních asijských hororových ‘‘velmocí‘‘ a ne vždy se jejich příběhy divákům líbí. Jejich zvláštní pojetí a především způsob presentace je mnohdy velice kritizován, stejně jako kopírování zahraničních filmů. Tentokrát jsem však byl opravdu hodně překvapený a to nejen délkou filmu, ale především zápletkou samotnou. Samozřejmě nemůžu tvrdit, že bych se zde nenudil, protože některé pasáže a především samotný začátek jsou takřka o ničem a slouží pouze jako takzvaná zdržovačka rozjeté atmosféry. Místy to vzdáleně připomínalo asijskou telenovelu a to nemám na mysli tu co zde uvidíme v TV. Spořádaná rodinka neustále řeší samé kraviny, ženy působí uřvaným dojem, muži jsou zase příliš nevýrazní a jediné co vám přijde zvláštní, je výtah jenž nechce milého Manohara povozit a divná fotka v mobilu. Zhruba po třiceti minutách jsem chtěl film odpískat a vypnout, ale jsem nakonec rád, že jsem to neudělal. Následně se totiž začala odkrývat skutečná podstata filmu a postupné poodkrývání příběhu místy skutečně dokáže vytvořit hodně solidní atmosféru, která se mi vryla do paměti. (12.02.2011)