Moneyball

Pre niekoho nuda, pre niekoho skvelá baseballová záležitosť. Pesnička v podaní Pittovej dcéry sa nezabúda. Osobne filmy zo športového prostredia moc nemusím a ak sa ku mne dostanú, prejde väčšinou dosť času od ich premiéry. Tu som spravil výnimku kvôli Bradovi Pittovi. Je vidieť, že skvelé športové filmy sa dajú točiť. Tento je jedným z nich, hoci to zo začiatku vyzerá ako obvyklý klišovitý príbeh o chudákoch, čo všetko vyhrajú, príbeh podľa skutočnosti nasadil trochu inú nôtu. Skvelé načrtnutie pocitov a prežitkov postáv, výborné vtiahnutie do hry aj pre laikov a pritom dosť odborne, kvalitné herecké výkony a nápaditý scenár. (10.12.2012)

Tak k tomu došlo. Najodpornejší herec na planéte si nielenže zahral v excelentnom filme, ale dokonca tam hrá skvelú postavu a hrá ju tak, že som sa tešil na každú ďalšiu scénu s ním. Interakcie s Pittom (jasná nominácia na Oscara) bezchybné. No a je to samozrejme brilantná scenáristická prácička (Zaillian, Sorkin, čo dodať?). Takto sa vyhnúť väčšine klišé a zároveň dať rozprávaniu normálny dramatický oblúk s gradáciou a (netradičným) vyvrcholením, to fakt klobúk dolu. Warrior búcha dlaňou o podlahu. (31.12.2011)

Velká pecka. Tyhle sportovní životopisné dramata mě sakra baví, ať už se jedná o basketbal-Hustle, tennis-Král Richard a Borg/Mcenroe, lyže- Orel Eddie, krasobruslení- Já Tonya, auta- Le Mans 66 i Rivalové tak nyní přidávám do sbírky i Moneyball- baseball. Taky se přidávám k těm, kteří danou hru nejspíš nikdy nepochopí, ale zde to vůbec nevadí, na samotné hraní totiž až tak nedojde, spíše je zde hezky poukázáno na zákulisí managerů a tradeování hráčů, což mě překvapivě velmi bavilo. Obchodování s lidmi trochu jinak. Celý ten nápad o poskládání týmu z  hráčů, kterým nikdo nevěří jen na základě počítačových statistik je parádní. Brad Pitt jak jinak výborný, Jonah Hill taktéž fajn a na nich to také stojí. Výborně napsané dialogy, pár nečekaných zvratů, skvělá režie i napínavé finále z toho dělá poctivou filmařinu i zábavnou sportovní podívanou. Fakt skvělé. 8/10. (07.07.2022)

Sorkin to je (v poslednej dobe) stávka na istotu. Ten chlap vie ako napísať zaujímavé postavy, uvedomuje si ich zraniteľnosť a zároveň výnimočnosť a takisto vie za čo sa oplatí bojovať. Za témy (v tomto prípade, kvapkami potu a zákulisnými procesmi odmakané méty), ktoré by chcel zdolávať nejeden nadšenec, ale poväčšinou, kvôli slabej prezieravosti či naopak prílišnej pompéznosti sa to dotyčnému nakoniec nepodarí. Buď sa roztopí pod nánosom neprimeraného patosu zakladajúceho si na (napr.) krátkozrakom prednášaní ľudových múdier alebo neprestajne onanuje nad doslovným adorovaním vybraného subjektu (= športu) prostredníctvom "akčného" napodobovania. Aaron je však (aj za prispenia pevnej ruky Benetta Millera) iná liga, liga v ktorej sa síce vyhráva, ale zadarmo sa nič nedostáva, hrací priestor v ktorom sa emócie očakávane dolujú, no hlavne vtedy keď si to okolnosti fakt vyžadujú, je to jednoducho miesto kam sa človek so zmyslom pre významové nuanse či detail ako taký rád vydáva a sklamaný takmer nikdy neodchádza. Inými slovami sa tu stretávame s niečim - čo do prirodzeného športového sentimentu a číselných prepočtov/štatistík - perfektne vyváženým, ku prospechu veci odprosteným od zbytočných rodinných/milostných odbočiek, akumulovaného heroizovania a početných, do seba zahľadených slowmotion sekvencií. Niektorým príbuzným kúskom sa to vďaka zručnému spracovaniu a srdcu na správnom mieste tolerovať dá ("Any Given Sunday", "Miracle"), podaktorým sa zas ono bagatelizovanie diváckych potrieb skrz vyššie uvedené presľapy - aj napriek pozoruhodným námetom - prijať len tak ľahko, bez výčitiek nedá ("Jerry Maguire", "Damned United") a preto s otvorenou náručou vítam práve filmy typu "Moneyball". O tom, že "nemožné neexistuje" vypovedajú skromne, a pritom intenzívne, dokážu navodiť vnútorné chvenie, a nemajú potrebu vydierať a v neposlednom rade, zdôrazňujú tŕnitosť i krásu životných ciest ktoré si z neúspechu, z nedosiahnutia cieľa, hlavu nerobia a idú ďalej...ten cieľ totiž nemusí byť vždy, tým najpodstatnejším. (13.12.2013)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)