Nikdy ma neopusť

Ústřední trio hraje výtečně v této komorní romanci nutící člověka položit si nějakou tu etickou otázku, avšak právě ono rozjímání nad daným tématem je snad to jediné, co si divák ze sledování Never Let Me Go odnese. Knižní předlohu jsem nečetl, ale i tak jsem z filmu ucítil jistou odevzdanost vůči ní (ne nepodobnou odevzdanosti postav vůči svým osudům), neboť na mě působil jakožto pokorná inscenace nijak výrazněji nevyužívající předností filmového vyprávění. Jakoby tvůrci veškeré své naděje na kvalitní dílo vložili do nepochybně silného příběhu a talentovaných mladých herců, avšak vzhledem k filmovému médiu postrádali jakékoliv ambice. Je to prostě řemeslně dobře odvedené převyprávění...ale takříkajíc bez srdce, bez duše. (23.01.2011)

Celkový děj pochmurně táhlý, místy hranicí s nezáživností, ale výsledná pointa je kvalitní a pochuchává tak můj názor na klonování lidí pro dárcovství orgánů. Citová pavučina je možná schválně nedopracovaná, snad k zvýraznění svéráznosti Tommyho, no je lepší nad věcmi moc nepřemýšlet - u filmu to platí dvojnásob. 70% (29.03.2011)

Vím, že bych se měl soustředit na to, jak malá Kathy H kouzelně pokukuje po svém zvláštním idolovi. Pozorovat dokonalou Carey Mulligan, Garfieldovo perfektní ztvárnění bezelstného Tommyho D nebo tradičně do detailu přesvědčivé Keiřino herectví. Jenže zkrátka nemůžu, protože těch otázek, co mě rušily celou druhou polovinu, bylo zkrátka moc. A nešlo o příjemné otazníky, které si můžu zodpovědět sám, abych doplnil poloodkryté dějové záhady. Bohužel šlo o otázky, které povětšinou začínají slovy "Proboha, proč...?" Logika v mých očích dostává jednu ránu za druhou, pud sebezáchovy končí u vnucených zoufalých pokusů - a to zkrátka nepřekousnu. Nevím, jestli kniha tyhle díry zkouší nějak řešit, ale její adaptace tu tak jako tak krutě selhává. (04.11.2012)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

videli ste "Ostrov" Michaela Baya? ak áno, tak musíte (naozaj musíte) uznať, že nakoľko téma je rovnaká (a teda Romanekovmu filmu žiadna originalita bodíky nepridá), tak to, čím sa filmy líšia, je jedine fakt, že Ostrov je oveľa pozerateľnejší, zábavnejší a znesiteľnejší. Never Let Me Go je sto minút patetizmu ku koncu čoraz ťažšie znesiteľnému obohatenému o naozaj netriedenú japonskú mordu, kde jediným svetlým bodom bola naozaj sympatická a žiarivo krásna Carey Mulligan (no o to ťažšie sa mi pozeralo na desivo hrajúcu a sympatie postrádajúcu Keiru). vskutku deprimujúci film, ktorý ale na druhej strane si drží celkom vysoký remeselný štandard. a nič na tom nezmenia svetoborné myšlienky o "etike, morálke, práve rozhodovať za iných, práve na vlastný osud . . ." - žvásty! (09.11.2010)