Nikdy ma neopusť

Už zoufalecký název mne měl varovat. Nedbala jsem ale toho a viděla tak film, který nebyl jenom ubrečený, ale přímo udojený. Takové sentimentální ždímání diváků jsem už dlouho nezažila. Vyděračské ataky nezlehčil ani náznak odstupu, či dokonce humoru - ne. Tohle bylo dojácké tlačení na pilu bez rezervy. ____ Hlavní hrdinové si nemůžou získat sympatie, protože jsou to naprosto apatické figury, které se nezmůžou na odpor, ani na vyvzdorování si kousku vlastního života, vyznat si lásku, zkusit vykročit z kolejí, které jim nalinkoval někdo jiný. Přitom proti nim nestojí žádná děsivá síla, která by si hrůznými prostředky vynucovala poslušnost. Nestojí proti nim prostě nic a oni přesto jdou na porážku jako ovce.___ R.U.R. řeší podobnou situaci mnohem sympatičtěji a také blíže lidské povaze.____ Jo a ty pečlivě vybraní mladí a hezcí lidé oblečení jako z katalogu nějaké firmy specializující se na country oděvy pro mladé - jsou dalšími příznaky, že před sebou máme KÝČ, který se marně maskuje za povrchní poselství. /29. 3. 2011/ (29.03.2011)

Ambiciózní sci-fi natočil americký režisér Mark Romanek podle stejnojmenného románu britského autora japonského původu Kazua Ishiguroa. Jednapadesátiletý Romanek, který na sebe upozornil především natáčením hudebních videoklipů a Never Let Me Go je teprve jeho třetím filmem, měl k dispozici hvězdné obsazení a scénář Alexe Garlanda."Je to skvělý scénář, a když jsem ho přečetl a viděl film, říkal jsem si, že můj román mohl být o sto stránek kratší," řekl na tiskové konferenci v Londýně Ishiguro, který za jinou svou knihu (Soumrak dne) získal prestižní Bookerovu cenu. Knightley ve svých filmech (Láska nebeská, Pýcha a předsudek či Vévodkyně) obvykle hraje atraktivní a sympatické role, ale tentokrát je v trojúhelníku přátel nejkontroverznější postavou. "Neměla jsem tu postavu ráda, je to studie žárlivosti," uvedla dnes Kneightley. Přiznala, že hrát "skoro zápornou úlohu" pro ni bylo nezvyklé, ale znamenalo to "vzrušující výzvu". (15.06.2020)

Decentní alternativní verze našeho světa, v které etika a morálka šli stranou pro vytvoření člověka bez nemocí. Obraz dokonale prodává všechnu melancholii a herecké výkony, ale mě osobně tu chyběl ten důvod/cit, kterým bych se k postavám dokázal přiblížit a nevnímat je jen jako (neberte to doslova;-)) ovce čekající na porážku. Přesto mě fascinovala ta morální prázdnota světa, nulový nesouhlas "obětí" a nepřítomnost boje o život... Tohle je přeci tak nelidské. Pro hlubší pochopení to vidím na knihu, tím snad film splnil svůj účel. Jako zamyšlení nad lidskostí, osudem, smyslem existence i jejím cílem "pouze" dobré. PS. neplakal jsem. PPS: kdyby v tom hráli herci z Číny nebo KLDR, tak tomu věřím více:) (11.04.2011)

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)

Představte si alternativní historii - svět bez rakoviny plic, AIDS, roztroušené sklérózy. Ideální že? Podobným tématem se zabývá samotný film, i když to tak na první pohled nevypadá. Možná že ideální svět, film Never Let Me Go však staví diváka před otázku - za každou cenu? Film je hodně pomalý a dopodrobna rozebírá a studuje jednotlivé postavy příběhu, jejich jednání, lásku, zradu, nenávist... Vše vykresluje s velkým důrazem na detail a svou melancholickou atmosféru se mu daří přenášet i do okolí diváka. Herecké obsazení nemohlo být přesnější, jestli jsem doposud nebral Andyho Garfielda vážně, rok 2010 to jistojistě změnil. Ke konci dění zpomaluje a začíná stagnovat, což krásně koresponduje se stavem tří hlavních hrdinů. Téměř závěrečná scéna "Musím si vystoupit" patřila k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem v poslední době viděl. PS: Keira Knightley má fóbii z filmů, odehrávajících se v současnosti? (09.01.2011)