Nikdy ma neopusť

Smutné. Netradiční zápletka v tradičním provedení. Romanek má režii pevně v rukou a herecké výkony jsou vynikající. Naděje je v NEOPOUŠTĚJ MĚ hybnou silou příběhu, přesto je tak jako ve skutečném životě vždy smetena světem, který nechce pochopit, že lidskost je něco co nejde vytvořit. Ta v nás jednoduše buď není, nebo je. (10.04.2011)

Vím, že bych se měl soustředit na to, jak malá Kathy H kouzelně pokukuje po svém zvláštním idolovi. Pozorovat dokonalou Carey Mulligan, Garfieldovo perfektní ztvárnění bezelstného Tommyho D nebo tradičně do detailu přesvědčivé Keiřino herectví. Jenže zkrátka nemůžu, protože těch otázek, co mě rušily celou druhou polovinu, bylo zkrátka moc. A nešlo o příjemné otazníky, které si můžu zodpovědět sám, abych doplnil poloodkryté dějové záhady. Bohužel šlo o otázky, které povětšinou začínají slovy "Proboha, proč...?" Logika v mých očích dostává jednu ránu za druhou, pud sebezáchovy končí u vnucených zoufalých pokusů - a to zkrátka nepřekousnu. Nevím, jestli kniha tyhle díry zkouší nějak řešit, ale její adaptace tu tak jako tak krutě selhává. (04.11.2012)

Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. (24.10.2012)

Těžko se mi věří ve film, v němž zdraví, mladí lidé umírají proto, aby nemocní a staří mohli žít. A už z toho důvodu se mi film vlekl. Chvála Bohu, že na konci nezvítězila láska, kór když dle mého je podstatnější pro žití užitelnost jednotlivce, než to, že srdce dárce proti jeho vůli škoda vytahovat, páč je zamilované. Nad tím by se i v reálu mocipáni jen stěží pozastavili. Karey Mulligan má u mě každopádně první zářez, Never let me go je její první film, v němž mě vyloženě nelezla na nervy a dokonce jsem si říkala, že v ní nějaké to charisma možná přece jen dřímat bude. Taková Michelle Williams číslo dvě (ta mě ostatně svého, dawsonovského, času taky pekelně pila krev). 50% (03.01.2013)

Když parádní herci v podstatě nemají co hrát a v doslovně přepsaném scénáři si mohou přečíst jen o melancholických pohledech do nitra nicotné duše toho druhého, je to vždycky těžké. Na festivalech se to ovšem věřím že neztratilo, Neopouštěj mě totiž rozhodně není odpočinkovým filmem. Vyžaduje od diváka mnohem více pochopení, než by se mohlo na první pohled zdát, oplácí však jen děsivým kukučem Keiry Knightley a trestuhodně nevyprofilovaným Garfieldem. Carey vládne. (15.02.2015)