Dare

Konec je tak vychytrale otevřený, že by mne upřímě zajímalo, co si to Ben s Alex za těmi dveřmi šeptali...co je šeptem, to je...znáte to...inu, alespoň jsem si konečně uvědomil, že teen párty u kámošova bazénu, když jsou rodiče pryč, kde jde jen o chlast a trochu toho sexu, jak to známe z méně ambiciózních komedií, jsou vlastně úžasně neškodnou záležitostí. Až mě hippie kamarádka mé přítelkyně pozve na zábavu s klukem, který na mě tak nějak divně kouká, alespoň budu vědět, že mám okamžitě sbalit kufry a vyrazit k přespolním příbuzným. A nevracet se. Rozhodně to nebylo zlé, ale pokud chcete indie film o teenagerch, dejte si raději Bellflower. Chytřejší z toho nebudete, ale užijete si to víc. A nejen proto, že v Dare nikdo nemá plamenomet... (02.02.2012)

Rozpor - toto je první slovo, které mě napadne. Na jedné straně zajímavě navzájem propojené drama, které sráží nevěrohodné (sexuální) chování některých postav (především Ben). Sexuální scény k filmům patří, ale zde na mě zapůsobily příliš šroubovaně a jejich cíl spatřuji, aby dostatečně šokoval nepřipraveného diváka. Ovšem natočit to obyčejně - znamená zapomnění. Takto natočeno dává prostor k určité nadčasovosti... Dalším krokem k prolomení lidské sexuality bude do budoucnosti zřejmě naturalistické zobrazení života dětí a mládeže na základní škole. :-) (18.07.2011)

Tak toto mě potešilo, jde o výrazný nadprůměr ve queer filmech, žádné béčkové psycho drama. Adam Salky odvedl solidní kus práce, který neurazí a dobře se na něj kouká. Přišlo mi to poměrně originální, dobře sestavený příběh, snad dokonce napínavé to bylo. Dokonce mám pocit, že se na to budu chtít výhledově podívat ještě jednou. Obstojně vybraní herci (velmi mile překvapil mně neznámý Ashley Springer), kde snad jediným maličko slabším místem je překvapivě Zach Gilford, kterému se těžko věří například během sezení u psycholožky (kterou hraje naprosto úžasná Sandra Bernhard, jinak prvotřídní komik) nebo v "bitce" u auta, kde ovšem podle mě zahaproval scénář. Nicméně pokud tyto výkony člověk porovná s krátkometrážní předlohou Dare (2005), pořád celovečerní podání vítězí na celé čáře. (11.03.2013)

Tož nevím, nijak mě to extra nenadchlo. Původní kraťas sem neviděl, mé nároky nijak vysoké taky nebyly. Co mě překvapilo je že na to jak ukecané Dare je tak sem se vlastně skoro nenudil, je to dobře zahrané a aj se na to pěkně kouká (hlavně na Emmy ...). Ale hlavní myšlenka mě nijak neoslovila, přišlo mi to až moc přitažené za vlasy. Ale závěrečná pointa byla super. (10.10.2012)

No teda. Znáte ty chvíle kdy už od večera neočekáváte naprosto nic a chcete se jen nechat pobavit příjemným, odlehčeným filmem popřípadě u něho usnout? Tak přesně takový večer jsem si chtěl udělat ve společnosti Dare. Místo spánku mě ale Salkyho prvotina během prvních 20 minut chytla tak pevně, že jsem až do titulků hltal snad každý obraz, každou větu. A není to jen tím, že mám prostě slabost na filmy, které ukazují i city a emoce teenagerů a ne jen jejich prázdné choutky po akcích, sexu a chlastu, zabalené většinou v teen-komediích. Je to i tím, že Davind Brind napsal tři velice silné postavy a režisér Adam Salky je natočil jako samostatné, ale samozřejmě propojené a navazující příběhy. Ústřední trojice je navíc zahraná citlivě a uvěřitelně, občasná hudba sedí... No být více emo, tak nakonec přidám i tu pátou hvězdu. Po dlouhé době zase nějaký malý - velký film, který mě z ničeho nic hodně potěšil. Mom, please stop trying to psychoanalyze my adolescence with your shrink people (10.06.2011)