Není zač

Byl to zkrátka tak strašně moc normální život všech těch lidiček se všemi jejich problémy, vlastnostmi a postojem k životu, že nevím jestli je to dobře a nebo špatně. Občas jsem se probrala v těch světlejších, nějakou myšlenkou probleskujících momentech, ale jinak ani po dvou dnech, kdy píšu tenhle komentář nezvednu hodnocení výš, protože tenhle snímek mě nějak pocitově minul, škoda. (28.12.2013)

"Ve starém nábytku jsou duchové." V obchodě se vždy spolehlivě postavím do té nejpomalejší fronty, takže kdybych si jako mladík koupil byt s důchodcem, tak mě zaručeně přežije. Tady je to zásadní téma a já se musím přiznat, že důchodkyně Andra mě štvala svou nevraživostí, Kate mě rozčilovala svým sponzorováním bezdomovců a její drzá dcerunka Abby by ode mne nedostala džíny, ale na holou. A nyní k pozitivům. Dozvěděl jsem se, že lidi na vozíčku šoustají, líbila se mi upřímnost Mary a pochopil jsem výhodu stáří spočívající v beztrestném urážení svého okolí. To se mi jednou určitě bude hodit. A nyní mě omluvte, jdu si k opálené Mary nechat vymačkat beďary, aby mě při souloži s ní zbytečně netlačily. (11.05.2017)

Velké, opravdu velké překvapení. Z této papírové komedie/drama se stalo během 80 minut hodně dobré drama, které vypráví příběh jako ze života. Skvělé obsazení, výborné herecké výkony. Fakt se mi to moc líbilo. A. Peet je fakt nádherná! Spokojenost, protože takovou kvalitu jsem nečekal. R. Hall obzvláště hodně překvapila. Děkuji!! (09.06.2012)

Další z těch nenápadných filmů,které můžou překvapit, potěšit nebo rozladit. Většina postav je nijakých,protože člověk si o nich dlouho utváří nějakou představu. V polovině už je mi jasné,že někdo bude jen černý,bílý a většina černobílých. Přeto se jedná o poměrně zajímavý film,kde jsou přímočaré dialogy, které vedou né moc nepřímočaří lidé.:)Pohoda.3,5* (01.02.2013)

Film, který mi nejvíce ze všeho připomněl Vratné lahve a Nestydu. Podobná těm českým drobná mozaika ryze civilních příběhů je docela nezvyklá pro americký film a o to více přínosná, protože poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit, že nahlížím do (skoro) reálné každodenností obyčejných Američanů. A podobně jako v těch českých filmech ani zde se nedělo nic objevného, převratného či úchvatného, nicméně to, co prožívali muži, ženy a děti v tomto filmu, vykreslovalo jejích charakter, situaci a stav mnohem trefněji a výstižněji, než mnohé oskarové snimky. Nejvíce sympatické však pro mne bylo to, že na rozdíl od stejně civilního Dalšího roku celkové vyznění tohoto filmu vůbec nebylo tak bezvýchodné a depresivní jako u Mikea Leigha. Prostě ano - pořád něco končí, ale to neznamená, že končí pro všechny. Takže díky za lehký smutek i radost. Není zač. (10.12.2011)