Vrahúni

Ze začátku jsem si říkal, bože pokolikátý už tohle vidím, ale postupně jsem chytil a bavil. Nejlepší bylo, že člověk nevěděl kdo všechno na Ashtona vlítne aneb zábavná akční hra s paranoiou. Katherine byla spíš jako doplněk, ale hodně hezký doplněk a z Ashtona jsem měl pocit, že hodně koukal na podobný filmy s Tomáškem Cruisem, protože některý gesta jsou byly vysloveně jako Tomovo zrcadlo (scéna pod stolem) . (19.03.2018)

Vrahouni se skládají ze dvou polovin. Z otravné a snesitelné. V první půlce se tváří jako klasická romantická komedie. Asthon Kutcher je tajemný, Katherine Heigl roztržitá a oproti tisícovce jiným rom-komů to nemá vůbec nic navíc. Spíš naopak. Romantika nulová, o smíchu si můžete nechat zdát. Ve druhé polovině se do děje připlete spousta tajných agentů, trochu akce, zrychlí se tempo a z toho všeho tlačení na pilu sem tam vyleze i nějaký ten ucházející vtip. Mezi kulkami zkrátka ústřední duo překvapivě nudí daleko méně, než při cukrování. Ale na vyhrabání se z vod průměru to pořád nestačí. Takhle nějak by vypadali Pán a Paní Smithovi, kdyby se natáčeli rovnou na video. (13.09.2010)

Film, ktorý sa nehraje na nič iné ako nám ponúka, čo ho zachraňuje vo všetkých možných aspektoch. Kutcher a Heigl sú pre mňa sympatický herci, ktorý potrebujú naozaj dobrý príbeh a poriadnu rolu aby dokázali čo v nich skutočne je. Kutcher to už niekoľkými filmami aj dokázal. Obidvaja sú vo svojich postavách znesiteľný aj keď neprinášajú nič nové. Rozhodne je to jeden s tých lepších filmov, kde Heigl len uteká a kričí. Luketic je celkom schopný čo sa týka aranžovania scén a dynamika filmu tiež nechýba. Všetko to vlastne padá na predvídateľnosti a akejsi strnulosti príbehu, ktorý aj napriek napredovaniu stojí v starých známych vodách tohto žánru. Dokonca by som povedal, že konečné rozuzlenie príbeh ešte viacej zabije než aby ho spravilo vtipnejším, alebo zaujímavejším. Na jedno pozretie v obyčajných víkendový večer s lepšou polovičkou si neviem predstaviť nič lepšie. Ale inak si radšej pustím niečo omnoho sofistikovanejšie alebo podstatne uletenejšie. (17.02.2012)

Vrahouni dokázali být na chvíli celkem zábavným filmem, jehož největším problémem bylo to, že netrval jen chvíli. Tím pádem se ukázalo, že ve zbytku času nemá zase až tolik co nabídnout, takže přišel čas na typická romantická klišé i na značně pitomou druhou polovinu snímku. Ta mě přesvědčila o tom, že si scénáristé a režisér musí zřejmě dobře rozumět, ale nemohou totéž žádat i po mně. Takže po letech musela hvězdička dolů (a to jsem byl ještě hodný). (26.10.2020)

Další náhodná herecká dvojice v narychlo upečené zápletce, která se bohužel snaží být akční. Kutcherovi agenta nevěříte ani když paroháčským lustrem špikuje roštěnky, Katherine Heigl je tentokrát od začátku do konce otravná a ani jí to moc nesluší, ale hlavně se ti dva prostě nikdy nesejdou, ať už v dialogu nebo v situační komice. Tom Selleck a Catherine O'Hara jako rodiče jsou stokrát přirozenější a použitelnější, i když jim v závěru láme vaz nejdebilnější zvrat v historií celuloidové hmoty. Luketic by možná zvládnul natočit reklamu na Ferrari, kterým se Kutcher v úvodu prohání, ale když dojde na akční scény, agentské rošády a velký finiš, selhává tak trestuhodně, že máte chuť někomu narazit na hlavu prázdný kýbl od popcornu. Vsadím se, že ho vyluxujete už v půlce stopáže, protože věřte, že je příjemnější koukat na nafouklou kukuřici než na tuhle tragickou romanticky anorektickou dvojici, která se snaží tu simulovat Pana a paní Smithovi, tu zuřivě bodat prstem do navoněného kýče amerických předměstíček... sama o sobě je ovšem tak vyumělkovaná a neškodně korektní, že tahle snaha působí až ironicky. Bohužel ne dost na to, abyste se jí smáli. Subjektivně nejdelší film posledních několika měsíců. (09.07.2010)