Bez mena

Jeden z najlepších filmov, čo som videl za poslednú dobu. Ďalší dôkaz, že na dobrý film nepotrebujete milióny a drahé triky. Je porovnávaný s filmami ako Mesto bohov a Elitná jednotka a myslím si, že sú to dobré prirovnania. Mix života v chudobných slamoch, gangov a dobrého príbehu, je pre nášho diváka natoľko príťažlivý, že len málokto bude sklamaný. Aj keď som prakticky od začiatku vedel ako film skončí, a kto v závere stlačí spúšť, zážitok mi to nepokazilo. Výborný film po všetkých stránkach. 100%. (29.03.2010)

Mexický příběh o cestě do Ameriky a dívce, která se zachrání paradoxně tím, že se sama vystaví ještě většímu nebezpečí po boku mladého chlapce, který nechtěl přihlížet zbytečnému násilí a krutostem a zradil svůj klan. Z filmu jasně prýští poselství "Podívejte se, v ostatních končinách země se žije mnohem hůř a lidi řeší opravdové problémy" a zřejmě bych tak měl film hodnotit s přihlédnutím k tomu o hodně výš, ale mě to prostě nijak nikam nezasáhlo, asi se ozvala ta cynická část mozku. Chvíli se brebentí, chvíli střílí mexické gangy vymaštěných potetovaných lebek, ale výsledný dojem obětování se vlastnímu přesvědčení a pro dobro druhých jako očista od svých hříchů to na mě nepůsobilo. Příště prosím vymyslet něco trochu jiného, než procitnutí zlodějíčka z opravdu ošklivého místa. (23.04.2011)

Ve srovnání s několikrát zde již zmiňovaným (nutno podotknout, po právu) City of God scénáristicko-režisérského dua F. Meirelles-K. Lund, postrádá jejich mladší „bratříček“ pro ně(j) tolik typický přímočarý tah na branku. To ale ještě nutně neznamená, že by o s(u)yrové momenty (ne)byla nouze a zejména C. Fukunaga vyznává poněkud odlišnější (filmové) prostředky (výraziva) než jeho brazilští předchůdci, jako jsou umírněnost s důrazem na samotné postavy a tak se paradoxně? může velké části zdejšího osazenstva lehce stát, že tento snímek bude pro ně „líbivější“, neboť se snadněji ztotožní s hlavními postavami a tudíž samotný příběh bude v jejich očích uvěřitelnější. Byť u mě vyhrává prvně zmiňovaná syrová „pohlednice“ z brazilských slumů, nutno jedním dechem dodat (to aby nedošlo k omylu) i tato Fukunagova mexická pouť za svobodou je dostatečně autentická, navíc laciných gest (a s tím spojeným zbytečným ždímání divákových emocí) prostá. Jednoduše snímek nikoliv na efekt, ale od člověka, který problematiku dostatečně zná, nepotřebuje (za každou cenu) šokovat, pouze předkládá svoji vizi a je ochoten se o ni s divákem podělit. To samo o sobě není zase tak málo, nebo ano? Přesto musím dodat: prvně zmiňované režisérské duo je (filmařsky) přecejenom vyzrálejší. P.s. začíná mě čím dál tím více unavovat, jak je současný divák zhýčkaný (viz neustálé zdejší výtky na předvídatelnost děje) na úkor autenticity. Možná by si měl napříště Fukunaga přizvat na pomoc Nolana a výsledek Memento- Sin Nombre by dostatečně ukojil touhy zdejší většiny. Já byl spokojen. SPOILER „Oko za oko, zub za zub“ a zákon ulice opět vítězí. Navíc, jako bonus, naděje v..... P.p.s. na závěr si neodpustím malé (nemístné) rýpnutí. Absolovali by dotyční tuto (ne)konečnou pouť, kdyby věděli, co je ve vysněném „Edenu“ čeká?! Jeden boj končí, druhý začíná, přičemž těžko říct, který z nich je těžší. Zde je alespoň nepřítel viditelný a dostatečně předvídatelný (myšleno v kontextu chování se podle nepsaných pravidel jednotlivých gangů). Who knows 78% (11.07.2012)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

Kdo očekává dobrodružný snímek v tom smyslu, že uvidí opravdu nějakou dobrodružnou jízdu, bude zklamán. Sin Nombre je opravdu kriminální drama thriller, v němž se najde nepatrné místo i pro romantiku. Toť ale vše. Dobrodružství jako takové určitě ne. Tento snímek však dovede potěšit svým naturalistickým zpracováním, příběhem, ale také prolínám lyričtějších scén s těmi drastickými. Hodně bych pochválil kameru a celkově vizuální zpracování. (08.12.2013)