Iluzionista

Brutální deprese skrytá za roztomile melancholickou poetiku. Na první pohled typicky francouzské motivy rozkročené mezi bezpohlavní Pixar a citlivou oduševnělost Myizakiho... avšak pod povrchem je temno. Temný je i příběh: O starém senilním kouzelníkovi se skrytě pedofilními sklony, který si koupí mladou a chudou prodejnou dívku, avšak ta mu brzy uteče s mladým rebelem a tak stařec odjíždí na venkov - zemřít, jako seschlý starý vlk utíkající od smečky do divočiny. Celý film je prodchnutý zmarem, smutkem, deziluzí a smrtí, přesně jak se to projektuje do vedlejších postav - hrdinových průvodců filmem. Například starý klaun páchající sebevraždu, či očividně fetující chudý loutkář... jedinou pozitivní postavou tak zůstává skotský alkoholik - ukazující že únik z mrzké reality je možný pouze skrze permanentní naložení v lihu. Iluzionista je jako zoufalý výkřik samotného Jacquese Tatiho - stařecká kritika nových pořádků a nových "bláznivých" stylů. A to vše ve vskutku přenádherném vizuálu. 8/10 (03.01.2011)

Nadherny film a dar z nebes pro fanousky Jacquese Tatiho, ktery je ze scenare a hlavni postavy citit na mile daleko. Krasna rucne kreslena grafika ala Broken Sword (ne nahodou je oboji od frantiku) a uzasna piano hudba, ktera nahrazuje minimum dialogu. Je to dojemne a s blizicim se koncem cim dal smutnejsi. Takhle by hollywoodsky animak onanujici ve svych nejnovejsich 3D technologiich nikdy nemohl koncit ani vypadat a je to duvod, proc je Iluzionista o solidni uroven vys, nez treba v aktualni oscarove bitve konkurencni Toy Story 3. 9/10 (12.02.2011)

Krásně posmutnělý a precizně zanimovaný film od režiséra TRIA Z BELLEVILLE, který vznikl podle nepoužitého scénáře slavného francouzského komika Jacquese Tatiho (úryvek jednoho jeho filmu probleskne snímkem ve chvíli, kdy se starý kouzelník snaží ukrýt v promítajícím kině). Detailní a do posledního puntíku promakaná animace (evokující poctivou evropskou komiksovou školu) se hravě obejde bez mluveného slova a zazní-li zde nějaké, není mu třeba ani titulkového překladu (film je v naší distribuci opravdu bez titulkové výbavy), tak je každá emoce dokonale vybavena obrazem. Film je tak velmi vítaným protipólem počítačově animované produkce (především té americké) posledních let. Hudba: Sylvain Chomet. 100% (01.10.2010)

Sylvain Chomet složil svým animovaným filmem Iluzionista obdivnou poklonu Tatimu. Jacquesovo alter ego Hulot povstal ze zapomnění nuceného odpočinku a s tichou přemýšlivostí opětovně vykročil do světa dynamického rozvoje. Starosvětské důstojné okouzlení střídmou prostotou se v pokroku a spěchu přelétavosti vytrácí na okraj zájmu. Smutek z neodvratnosti se natrvalo zarývá do duše a s lehkou apatií se dává do pohybu. Tesknění nad povrchností, odcizováním i citovou prázdnotou jsou Tatiho celoživotním motivem. Neodsuzuje, jen smutně přihlíží stále většímu běsnění a mamonu. Komplikovaná efektnost mámení s významem pustiny dostává přednost před skutečnou podstatou, upřímností i střízlivou přemítavostí. Tati mě kdysi uhranul svou formou i obsahem. Chomet dokázal na jeho myšlení nenuceně navázat a srozumitelně přiblížit jeden z největších životních rozporů. Život není jen bojem o pozlacený flitr. Je to též bezelstný úsměv, povzbuzení naděje očekávání, vlídné chlácholivé slovo, či každodenní lidskost. Štěstí není život v blahobytu, nýbrž vyrovnanost hodnot lidství. Oázy klidu a opravdových citů pomalu a jistě z mapy světa nenávratně mizí, jedinou útěchou je zachování čistoty vnitřních poměrů, byť i občasné stíny jsou žádoucí. Tati umřel, můžeme ho jen malovat a obdivovat jeho celoživotní přesvědčení. Ach, Tati, důstojně si kráčel ve svých představách a někdo z nás tě snad bude i nadále následovat. (28.10.2017)

Když jsem před nedávnem u staršího snímku pana Chometa (Les Triplettes de Belleville) psal, že se v něm nepohybují žádné skutečné postavy ale spíše kreaturky, v koutku duše jsem snil o tom, že v dalším snímku pan Chomet vystřihne nějakou skutečnou postavu a do své nezaměnitelné a mistrně zpracované tvorby otiskne i trochu více té lidskosti. A to se stalo - bohužel v míře větší než vrchovaté. Byla to opět filmová lahůdka a krásná podívaná, nicméně dokonalým Chometovým dílem by pro mě byl jakýsi kompromis mezi hravou karikaturou Tria a striktní realitou Iluzionisty. Tak třeba příště. (28.05.2013)