Iluzionista

Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)

Pokud se na film dívám jako na autobiografický dopis Jacquese Tatiho jeho dceři, dostává další (a hlubší) rozměr. I bez této indície je tenhle animovaný skvost pohlazením po duši, od atmosférické animace (která svou paletou barev a statickým pojetím prostoru připomíná první dva díly pc hry Broken Sword) po mile sentimentální scénář. Není třeba vysvětlujících gest nebo zbytečných slov, takový přístup přinutí diváka vstoupit do hry a účastnit se. Vnímat a nechat se unášet poetikou. Nebo poezií? (05.03.2011)

Na první pohled se Chomet oproti svému nejslavnějšímu kousku (ano, mám na mysli Trio z Belleville) zklidnil, vzdal se rozjuchané ke karikatuře směřující kresby. Zkrotil svůj tvůrčí rozlet, aby adaptoval cizí látku a natočil melancholický příběh stárnoucího baviče, který se nehodí do nové uspěchané doby, a energii, která mu zbývá, věnuje chudému děvčeti a otevře jí svět velkoměsta, před nímž sám unikl na venkov. Kabaretní kouzelník s králíkem, nezbytnými rekvizitami a zásobou osvědčených neměnných triků je ze scény nemilosrdně vytlačován hlučným rockenrollem a novou technikou, která nabízí větší zázraky než ošuntělý mistr. Nemá domov, nemá budoucnost a přítomnost vypadá stále bezvýchodněji. Zůstává jen nostalgie a vzpomínky na lepší časy. Pomalé tempo v tomto případě nevadí, protože odpovídá zvolené filmové poetice a námětu. Celkový dojem: 80 %. (15.10.2013)

Tatiho neagresivní komediální styl, kdy pan Hulot často mizí kdesi v mizanscéně, byl v Iluzionistovi povýšen na hlavní téma filmu. Protagonista stojí na okraji záběru i zájmu. Dokud nenajde spřízněnou duši ve snící dívce, nikdo si ho nevšímá, je skoro neviditelný. Stejně jako jeho magie, u Tatiho vždy ukrytá kdesi za rohem a přitom všudypřítomná. Komično vzniká ze zdánlivě (vzhledem k tomu, že jde o animaci, skutečně zdánlivě) nahodilých situací – vítr rozrazí okno, spustí se déšť. Gagy neprozrazují svou promyšlenost, prostě se přihodí. Chomet před námi otevírá několik dveří naráz a dopředu nás neupozorňuje, kterými někdo vejde. Stejně jako Tati vytvoří určitou situaci, nechá ji rozvinout a doznít. Nespěchá, ačkoli průměrná délka záběru je očividně (i bez stopek v ruce) nižší než v kterémkoli z Tatiho tří mistrovských děl. Odkazuje se přitom nejen na ně (na Prázdniny například upomíná obsah kufru umývaného auta), ale také na neprávem opomíjený Trafic (záplava černých deštníků) a na cirkusový televizní film Parade. Nejvíce skrze film přesto prosvítá Můj strýček, jehož zápletku Iluzionista parafrázuje. Pouze v Hulotově závěrečném předání štafety je tentokrát více definitivnosti. Jeho přenechání prostoru mladým v sobě nese hořkost i naději. Iluzionista odchází, iluze, přinejmenším ty filmové, přetrvávají. Chomet Tatiho nemění k obrazu svému. Charakteristiku pana Hulota jako staromódního, v moderním světě poněkud rušivého elementu, který rozumí dětem a nikoli technologiím, zachovává, jenom mu nově umožňuje nahlédnout na sebe samého zvenčí (ve scéně z kina doslova). Za nejvýřečnější z této takřka němé poklony poslednímu z mistrů grotesky považuji paralelně běžící mikropříběh zasmušilého klauna, unaveného světem, který je více fascinován pohybem strojů než pohybem živých bytostí. Sám přitom, ani lidský, ani nelidský, nemá, kam by zapadnul. Věřím, že Tati to cítil podobně. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Mouzon, ScarPoul, rainman93 (09.09.2012)

Kouzelníci neexistují, pouze iluzionisté. Melancholický snímek o okouzlení obyčejnými věcmi a nevinnosti, která pominula spolu s nezkaženou dobou, představuje ohromující oživení osobitého stylu Jacquese Tatiho, podle jehož scénáře vznikl. Z jistého ohledu lze říct, že to je nejméně autorský projekt Chometa, ale současně to není úplně pravda. Chomet sice vytváří dokonalou kopii Tatiho, ale v případě animace to není plagiát, nýbrž spíš potvrzení Chometova citu pro detail a schopnosti decentním pohybem či karikaturní kresbou precizně vystihnout reálný předobraz svého výtvoru. (23.10.2011)