Počiatok

Film tak dokonalý, až člověk cítí potřebu si u něj vyhonit. Dřív se snímkům jako Inception říkalo „dílo o muži, který se pere s minulostí a vnitřními démony“, dnes, když se tento koncept okoukal, tomu říkáme „perfektní ztvárnění mnohovrstevnosti a nejistoty reality“. Jen génius dokáže přehledně ukočírovat bordel pěti rovin, jen génius se drží vlastních slov, a sice že „základ musí být prostý“, jen génius dokáže točit neustále o tom samém tak, aby se jeho filmy zdály zcela odlišné. PS: se znalostí toho, v jak zbytečnou bouři ve sklenici vody se zvrhly zdejší pokusy o interpretaci jednoznačného Prokletého ostrova, se děsím, jak budou vypadat diskuze o tom, co znamená Nolanovo vpravdě jednoduché, vtipné pomrkávání na diváka v posledním záběru. Budou každopádně debilní, o to nemusíme mít strach. (22.07.2010)

Od nabušených trailerů až po závěrečné pomrknutí do davů obdivovatelů i zatratitelů je Inception vysněný klenot mezi současnými filmy. Vymazlené dítě v současnosti asi nejperspektivnějšího tvůrce Hollywoodu přetéká množstvím detailů/vtipů/myšlenek (Nolanova podoba s DiCapriem, Edith Piaf, narážky na představivost, paradoxy a odrazy/zrcadlení), že milovníci složitých teorií budou mít nejeden vlhký sen (během bdění:)). Pocit sofistikované a stylově zabalené podívané umocňuje i dostatek emocí, které mě v nolanových filmech, především v batmanech, dosud chyběly. Technická stránka je opět doslova vymazlená, stejně jako velmi dobře zvolení herci, hudba a efekty. Minimálně ve scéně s gravitací jsem musel místo pohledu na Josepha Gordon-Levitta hledat svou čelist na podlaze kina... a obdobně mě fascinuje závěrečná scéna, kdy je 148 minut dlouhé vyprávění o vložení myšlenky do hlavy syna magnáta zakončeno vložením jednoduché myšlenky do hlavy každého diváka v sále. Pochybnost. Stačilo 5 sekund a jeden architekt... Více zde. PS: odpad! je pouhá póza. Zkuste si to dát znovu, dávat pozor a myslet;-) PPS: hlubší a hlubší odhalování vodítek sebou přináší úžasnou promyšlenost. PPPS:může to být celé vnímáno jako Cobbova katarze? (26.07.2010)

„Desať rokov? Kto by chcel snívať desať rokov?“ – „Záleží na sne.“ Kedysi som napísal horor Plod noci, ktorý nikdy žiadne vydavateľstvo nevydalo a ktorý bol postavený na snoch, snívaní. Kvôli téme som si v knižnici študoval materiály a hoci to bolo asi okolo roku 2004 a tento komentár píšem v decembri 2010, téma snov je ešte i dnes stále tajomná. Nikto poriadne nevie, čo to sen je, oblasť je plná nevysvetliteľných záhad a rozhodne je viac otázok, ako odpovedí. I v 21. storočí je vec, ktorú prevádzkujeme (či chceme alebo nie) každú noc, obostretá záhadami. Preto ma Nolanov Počiatok po tejto stránke v podstate fascinoval. Nie, toto asi naozaj nie je hlúpy film. Našťastie, sny nie sú len na efekt – Nolan, ktorý si to zároveň napísal a s manželkou produkoval, „efekt snívania“ naplno využíva. Nie je to kulisa, je to pointa a miestami som neveril, aké originálne veci vymyslel. A že mu na ne niekto dal 200 miliónov dolárov. Výborne investovaný rozpočet je ďalšia skvelá vec: v dobe, kedy sa vo filmoch počítačmi robia aj vrany, je super vidieť taký, v ktorom sú efekty vkusne použité na potrebných miestach. Často (najviac asi pri „ohýbaní mesta“) som takmer nedýchal. Plus potešia dobrí herci (Watanabe, Gordon-Levitt, Hardy, Dileep Rao, na rozdiel od JUNO sa mi tentokrát páčila aj už neotravná Ellen Page... Caine má skôr cameo) v čele s parádne namysleným hajzlom DiCapriom, ktorého Nolan, vďakabohu, vymenil za mátožného Balea. (03.05.2011)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

Je to dobrý film, ale má své mouchy. Nejvíce mi asi vadila ta zběsilá kameru, u které jsem si občas nebyla jistá, co že mi to vlastně chce ukázat... Když jsem šla z kina z Nolanova předchozího filmu, Temného rytíře, měla jsem úplně jiný pocit. Pocit naplnění, pocit, že jsem fakt Něco zhlédla. Tentokrát se pocit bohužel nedostavil. Ano, mohla bych to tomto filmu diskutovat hodiny a hodiny (a během této doby bych zapojila i znalost Murakamiho knihy Konec světa & Hard-boiled Wonderland, což by bylo určitě fajn), ale abych si ho musela kvůli tomu pustit znovu? Ne. Ano, naprosto zajímavá myšlenka, dobrý příběh, ale netuším, co si odnáším, pokud něco. Je to jen vědomí, že jsem viděla dobrý film. A určitě ho nepovažuji za film roku. Přesto se určitě podívejte, protože to alespoň za to jedno zhlédnutí stojí - nejlépe v kině (i v tom domácím :-)). (23.08.2010)