De dødes tjern

Štyria muži s rôznymi životnými postojmi ako štyri prírodné živly - oheň, voda, vzduch a zem, plus ich dve ženy ako dva stavy vedomia - bdenie a snenie. Všetci na jednej chate, vábení k nebezpečnému jazeru. Otázka je, či ide o nadprirodzené zlo alebo obyčajný zločin. Hororová konverzačka dodáva pocitovo dlhšiu stopáž než je reálna hodina a štvrť, ale mňa teda nenudila. Naopak, bol som rád, že spoločnosť dobrého filmu netrvala krátko. (16.09.2024)

Uznávám, že konec působí poněkud vykonstruovaně a klišoidně řečeno „šustí papírem“, ale jinak funguje De Dødes tjern velmi slušně a umným zakomponováním staré legendy do současného pátrání po zmizelém bratrovi jedné z hlavních postav dosahuje sympaticky pochmurné atmosféry. Navíc tu na konci zůstává vzhledem k prologu určitá nedořečená otázka, jež sice nemá pro samotný film větší význam, ale i tak mě z nějakého neznámého důvodu dokázala samotná její existence potěšit. Slabší 4*. (20.12.2013)

„Spodní proudy, temné víry, vymílají v duších díry.“ Zhlédnuto v Retro kině uživatele Willy Kufalt. Do komentáře se ponořím dodatečně, až (a pokud vůbec) se proberu z hypnotického spánku. Edit: PetrPan se ponořil první a pak na mě z jezerní hladiny vystrčil zadek a na něm přilepený leknín. Ó ty hrůzo, snad mu z něj nesklouzne?! :-)) Po pravdě, k filmu staršímu než já jsem i já přistupoval opatrně, s mírným despektem. Ovšem brzy mě vtáhnul do děje, podobně jako kdysi mnou dlouho odkládaný černobílý seriál The Twilight Zone. Mezi Norskem a Amerikou leží moře vody, přímo celý oceán, ale jedno měli Kåre Bergstrøm a Rod Serling společné. Schopnost z vláken tajemného šerosvitu lidských myslí utkat měsícem ozářenou pavučinu tísně, nejistoty a závanu mysteriózna, do ní pak lapit diváka a přidržet mu hlavu pod hladinou tajemství a vlastních niterných obav, dokud nezačne lapat po dechu. Čtyři polibky od statečné plavkyně Sonji bych prosil, kvůli mé resuscitaci. (18.09.2024)

V Norsku velmi populární celuloidové mystérium těží mysticismus z tehdy oblíbeného freudiánství a hypnózy. Šestice postarších kamarádů se rozjede na opuštěnou chatu poblíž jezera, kde podle legendy šmejdí jednonohej vrah, jehož jediným cílem je pomocí hypnózy stahovat okolojdoucí do chaluh. Odpudivě šablonovitý děj kulminuje do lehce uzívaného rozuzlení, v němž se legendární záhada jednoduše vyřeší a všichni přeživší se mohou spokojeně poplácat po zádech. Ve srovnání s tehdejší americkou produkcí ta norská značně paběrkuje. (28.11.2009)

Mysteriózní detektivka o děsivé legendě a Modrém jezeře, z něhož se stalo jezero Smrti. Parádní kamera, výborné lokace. Méně parádní jsou noční scény točené ve dne, ale jsou pochopitelné. Škoda nevyužité bouře! Skupina přátel si vyjede na osamocenou chatu u jezera, co patří bratrovi jedné z nich, Liljan Wernerové. Když společně dorazí na místo, zjistí, že Bjorn Werner podle všeho spáchal sebevraždu v jezeře. A to samozřejmě není všechno, páč legenda o zlém duchovi začne nabývat konkrétních obrysů... Ani mi tak nevadilo, že jsem pointu vytušil relativně brzy, jako to, že jsem čekal větší strašení snad proto, když je v žánrech na prvním místě horor. Každopádně temná hudba s kamerou se snažily, a tak jsem byl nakonec spokojen. Za tip děkuji kolegovi Willy Kufalt. (21.09.2024)