Réžia:
Jan BělohlavýObsahy(1)
Až se budou psát dějiny České republiky, těžko v nich budou moci historici opomenout jméno Miroslava Šloufa. I když nikdy nebyl, od chvíle, kdy opustil komunistickou stranu, zvolen v žádných demokratických volbách, ovlivnil tvář této země silněji než desítky poslanců či senátorů. Umí se pohybovat na výsluní i v zákulisí, čas od času o něm není slyšet, aby se jeho jméno vzápětí vždy znovu objevilo v plném lesku na předních stranách novin, a v často velmi nečekaných souvislostech. Přitom je vždy šikovně v pozadí těch, kteří figurují na předních pozicích. Po svém dal konkrétní obsah slovu lobbista, včetně latentní ironie, která je v české kotlině doprovází. Nad tím, jak je možné, že se muž nechvalně známý svou předlistopadovou minulostí dostal k tak výraznému vlivu i v soudobé společnosti, se v dokumentu Jakuba Slomianého a Jana Bělohlavého zamýšlejí nejen politologové, ale také současní i bývali politici a novináři. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Kterak se aparátčík i za nových pořádků potřebným dokázal udělati. Dokument, který je spíš o lidech, kteří takovéto kreatůry k sobě a do vlády vůbec vpouštějí. Nejodpornější moment je, když Bohdalka báječného Šloufa olizuje stejně tak jako komouš Štěpáń. Poslední prezidentská volba dala tomuto dílku ještě další obskurnější moment, který se týká půlky národa, která toto charakterní individium vpustila na Pražský hrad. Díky tomu to vypadá na celou sérii dokumentů. Myslím, že si pan Tabery již ostří tužky. ()
Pro spoustu lidí jsou postavičky jako Šlouf nebo Dalík personifikací zla, jakousi esencí toho, proč v této zemi nic pořádně nefunguje, proč je všechno v pytli apod. Nejsem nijak velký pesimista, ale obávám se, že ve skutečnosti jsou takovíto lidé jen koňmi a věžemi na politické šachovnici našeho světa, ne-li rovnou pouhými pěšáky… O to smutněji pak vyznívá samotné pořízení tohoto dokumentu, kdy démonizace vysmátýho pseudomafiána působí tragikomicky nejen na hlavního protagonistu snímku. ()
Nevím, jestli to bylo volbou hudby, těmi rozteklými aparátčíky a děsivým blábolením... vlastně asi i tou novinářskou bezmocí. Prostě se mi z tohoto portrétu porevoluční kocoviny udělalo nevolno, aniž bych chtěl řešit její investigativní kvality, které zase nebyly nijak závratné. Ale ta atmosféra byla na zeblití. Šlouf je symbol čehosi plíživě zrůdného a nechutného, to se autorům podařilo vystihnout. ()
Jak snadné, stačí se paktovat s komunisty, s mafii, být zapletený do zosnování nějaké nájemné vraždy… a natočí o vás hodinový dokument. Sice nijak kvalitní, tento působí jako předčítání dobře připraveného „shrnujícího“ článku z Reflexu nebo Respektu, ale taky nic, za co byste se měli stydět, nemáte-li se zač stydět. Šlouf má, akorát nevypadá na jednoho z těch, kdo by něčeho litovali. Zcela určitě ne veřejně. ()
Tady je názorně vidět, jak se kriminálníci, zlodějové a různá verbeš pakuje se sebrankou a užívají si svobodu ve vysoké politice aniž by se jim něco stalo a byli nějak potrestáni. Je mi z toho opravdu šoufl! Kdybych uměl nějaký cizí jazyk, neváhal bych a hned bych odsud (z té posrané vlastičky) emigroval za kopečky! 75% ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize
Reklama