Synku, synku, cos to proved

Sigmund Freud by u tohoto filmu zemřel blahem. Herzogova tematizace Oidipovského komplexu v podobě časově nechronologické detektivky se podařila na výbornou a My Son, My Son, What Have Ye Done jen dokazuje, že transformace režisérova stylu, která započala s předcházející reimaginací Špatného poldy, bude přeci jen razantnější. Při vzpomínce na Herzogovy klasické kousky s Klausem Kinskim (Fitzcarraldo, Aguirre, hněv Boží,...) se tematicky sice stále zabývá příběhy postav na hraně mezi šílenstvím, obsesí, a kdoví, čím ještě, ona změna nastala hlavně v oblasti stylu a celkové formy. Pokud lze o Nicolasovi Cageovi v roli Špatného poldy říct, že byl jistou karikaturou blázna Kinského, pak Michael Shannon je jeho právoplatným nástupcem. Jeho postava operuje na pomezí "lynchovského" mystéria a čisté psychoanalýzy člověka patologicky semknutého s vlastní matkou, kterou ztvárnila oblíbená herečka Davida Lynche - Grace Zabriskie. Tyto spojitosti s Lynchovou persónou nejsou čistě náhodné, neboť on sám u tohoto filmu působil jako producent a nepochybně se do výsledného díla otiskl (dokonce ani jeho oblíbený trpaslík zde nechybí!) ____ My Son, My Son, What Have Ye Done je Herzogovým formálně nejvýraznějším filmem a způsob, jakým zde pracuje s barvami, pohybem kamery, širokoúhlým formátem a i celkovým diegetickým prostředím (dům antihrdiny je fascinující a jeho pojetí občas sklouzává k personifikaci...), je doslova odzbrojující. Nemohu ještě nezmínit Herzogovu inscenaci živých obrazů před kamerou, kdy se zastaví nikoliv čas, ale pouze postavy v něm a iniciativu pak přebírá hudební složka spolu s kompozicí záběru - tyto momenty jsou přímo hypnotické! My Son, My Son, What Have Ye Done je neobvyklým diváckým zážitkem, v němž došlo k fúzi rukopisů dvou filmařských velikánů - pánů Lynche a Herzoga. Lynche mám přeci jen o něco raději a proto mi směr, kterým se Herzog na stará kolena ubírá, dělá obrovskou radost. ___ Mimochodem opět děkuji distributorům, že mi neposkytli příležitost vychutnat si tento skvost na velkém plátně...stačilo by ignorovat pár hollywoodských slátanin a všechny ty Romány pro já už ani nevím koho poslat rovnou do televizního vysílání...hned by bylo dost místa v distribučním plánu. (23.10.2010)

Myslel som si, že to bude aspoň trochu hororové, ale žiaľ, jedná sa len o čistú psychologickú a únavnú drámu s množstvom flashbackov a neuveriteľne pomalým tempom. Ktorý debil napísal, že je to horor? Keď už je reč o akejsi hre s divákom, radšej uprednostním Hanekeho tvorbu, prípadne Trierovho Antichrista, tam sa aspoň niečo dialo. Toto šlo úplne mimo mňa a rozhodne by som to nikomu neodporúčal. Asi fakt nie som "intelektuálne vyspelý", možno už len preto, že som v komentári užívateľa Bluntman rozumel tak maximálne trom vetám (a možno ani to nie). (11.10.2010)

Původně jsem měl za to, že s MY SON, MY SON, WHAT HAVE YE DONE (dále jen MS, MS, WHYD) budou spokojeni jak Lynchovi, tak Herzogovi fanoušci, protože fúze jejich rukopisu dopadla na výbornou, ale jak si tak čtu komentář pode mnou, zjevně jsem se spletl. Přitom filmy režiséra i spoluscénáristy (Herzoga) a (výkonného) producenta (Lynche) si nejsou zase tak vzdálené, co se týče pojetí prostředí, které má vliv na psychiku jedince, a postav v něm, protože se jedná o schizofreniky s oidipovským komplexem a obsedantně-kompulzivní poruchou. Spíš než o redukci a banalizaci obou autorských přístupů dochází dle mého k vzájemného obohacení, protože co méně obeznámený považuje za znak rádobypříslušnosti k jednomu z tvůrců, to obeznámenější vnímá jako záměrnou a poměrně zábavnou sebeironii či upomínku na svá, nikoliv producentova díla (trpaslíka si Lynch nárokovat nemůže, viz Herzogův debut). Dílo navíc neustále svádí na cestu v případě žánru, vyprávění i stylu. U procedurálního policejního dramatu nejde o zodpovězení otázky "kdo/jak", ale "proč", přičemž z dramatu o cestě se stane černohumorná podívaná. Rashomonovské vyprávění zodpovídající zmíněnou otázku prostřednictvím výpovědí několika lidí je ovlivněno v případě vzpomínek postav čerpáním informací od jiných - nespolehlivých, přičemž se oproti narativním konvencím otázky ze začátku nezúžují, ale naopak rozšiřují, aby se jako deadline nakonec vyjevilo něco zcela jiného (proč? - míč). Styl poté přejímá postupy divadla ve filmu, protože se jedná o film o divadle (brechtovsky zcizovací postupy a významová inscenace postav a věcí před kamerou ve specifickém pojímání toku času), a i když nám mizanscéna poskytuje nadbytečné množství vodítek, divák pointu stavící na hlavu předchozí viděné neodhadne. Natáčení na Lynchem tolik oblíbenou, ale Herzogem nenáviděnou kamerou dává obrazu specificky lucidní kvalitu a umožňuje okázalým způsobem porušovat zaběhnuté konvence (pokud se nepletu, není užito figurativního záběr-protizáběr, diegetická hudba se stává nediegetickou a na onen přechod je později ironicky upozorněno). Opětovně tak Herzog natočil film, který splňuje požadavky cílové divácké skupiny, přitom je vůči jejich očekávání mladicky podvratný. Botou na černém želé (pochopíte, až uvidíte a viděli jste dokument o Herzogovi) je pak herecké obsazení, kdy až na jednu výjimku jsou skvěle sehraní herci obsazeni dle typů, které ztvárňují v jiných snímcích. Až na casting tedy platí, že nejen sovy, ale i plameňáci totiž nejsou tím, čím se zdají být. (13.09.2010)

Herzog ma na svedomí niekoľko vydarených “True crime” dokumentov, a tak som sa domnieval, že film podľa skutočnosti s obdobnou tematikou ma v tomto grcanice hodnom počasí (35+) príjemne zamrazí. Lenže toto je taká lacnejšia kópia tvorby Lyncha, ktorá ma sama o sebe tak či onak nebaví. Fakt mimo mňa, takéto čudesno melodicko melancholické spracovanie .. (28.06.2022)

Shannon byl opět skvělý, viděla jsem i mého oblíbence Peñu. Co se může stát, když vám začne haprovat v hlavě a není ani divu, že matinka do tohoto stavu přispěla měrou vrchovatou. Jenže tak trochu mi to přišlo nedotažené, i když San Diego musí být krásné město a Peru, to hovoří samo za sebe. Ale i tak, víc jak tři hvězdičky nedám, i když na filmu spolupracoval Lynch. Smůla. (17.12.2016)