Synku, synku, cos to proved

-Někteří jen hrají ve hře, jiní rolí žijí.- Psychologické drama o muži, který se vydal do Peru, kde prohlédl. Jeho vnitřní hlas se stal cestou, po níž se rozhodl jít. Dvě dějové linie se prolínají - co bylo a co právě je, aby nakonec složily celý příběh tak, jako když k sobě dáváte dílky puzzle. -Občas pochybuji, kdo je horší, jestli my poldové, nebo kriminálníci.- Snímku dominují výborné herecké výkony. Trocha symboliky, občas se zastaví čas, plameňáci a barvy, kdy převládají bílá, blankytně modrá a černá. Působivé jsou interiéry...ty tunely...Chce se mi napsat - typický Herzog, co málokdy osloví někoho jiného, než své příznivce. -Jeden Řek se sem nedávno přistěhoval. Musel jsem začít zavírat ovce na noc, byly z něho nervózní.- Řecké tragédie jsou tak staré, a při tom popisují výjevy ze života, které jsou mimo čas. p.s. doporučuji nečíst zdejší obsah, o filmu je dobré nevědět vůbec nic. (08.03.2022)

Mám rád Michaela Shannona. I tady má jeho plameňáky obklopený podivín něco do sebe. Ale já nejsem člověk, který by se vyžíval v podivnosti. Co mi nedává smysl, tak to ve mně většinou nezanechá takový ten uspokojícně uzavřený dojem, což mě štve. Přesto jsem si ten film svým způsobem užil - všechno, co předcházelo matkovraždě. (14.11.2010)

Jak to může dopadnout, když se dají dohromady David Lynch a Werner Herzog? Jelikož mám pro oba pány slabost, pro mě do dopadlo na jedničku Film je inspirovaný skutečnou události a stejně jako v Herzogově filmu Woyzeck byl nebohý vojín dohnán k šílenství nevěrnou dívkou a despotickým velitelem, tady to byla hrdinova matka, zahrnující jej až nesnesitelnou láskou a péčí. Důležitou roli mají mnou oblíbení růžoví plameňáci, které má hlavní hrdina ve svém růžovém domě nejen v živém provedení coby McNamaru a McDougala, pozorný divák je zaregistruje také na dveřích garáže, ale i jako originální osvětlení, mísu na stole nebo motiv na skleničkách. Nehledě na to, že paní matka ve svém růžovém kostýmku plameňáka rovněž silně připomíná. . Pan Herzog zde zúročil svou zálibu v cestopisných dokumentech, ve filmu se podíváme do Peru, Mexika i Kanady, David Lynch do filmu pro změnu propašoval svou oblíbenou postavu trpaslíka (09.04.2011)

Upřímně řečeno nevím, co si mám myslet. Forma, kdy se policisté snaží za pomoci snoubenky a kolegy zjistit, co se vlastně s hlavním podezřelým stalo, se mi líbila. Bavilo mě i obsazení s výborným Shannonem na čele. Ale ty pohnutky, které hlavního hrdinu vedly k tragédii a jejich napojení na řecký mýtus, to mi hlava nebrala. Ale i když jsem příliš nepobíral, co se Bradovi v té palici odehrávalo, přišlo mi to naprosto logické a pochopitelné. Zkrátka jsem měl po skončení filmu tak trochu schizofrenní pocity. Ale líbilo se mi to a o tom to vlastně je. 80% (30.06.2016)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)