Rock zo strednej

Ten film má všechno, co potřebuje k tomu, abych si ho užila, zasmála se při něm, dojala se u něho a nakonec mu na csfd dala 4* a nezapomněla na něj, co víc, byla přesvědčená o tom, že si ho ještě určitě někdy pustím. Plus - výborný soundrack a Aly s Vanessou, moje velké hudební oblíbenkyně a teď už i herecké. (16.02.2010)

Hudebně romantická pecka, ve které jsem se zamiloval jak do Vanessy Hudgens, tak Alyson Michalky. Bandslam po většinu stopáže ignoruje klasické žánrové šablony a jde si vlastní cestou, která mi už od začátku byla sympatická a bavila mě. Todd Graff si tak za oživení žánru jednoznačně zaslouží standing ovations a už jen dodám, že Bandslam se pro mě stalo nečekanou guilty-pleasure záležitostí. (25.02.2010)

"Existuje padesátiprocentní šance, že jsem hlavní pointou nějakého vtipu." Býval jsem nesmělej týpek s bigbítem v uších, kterej snil o starší kamarádce jako Charlotte a sexu s rošťandou typu Sa5m. To bylo nějaký to desetiletí před natočením Rocku ze střední. Tehdy by to pro mě byl neskutečnej zážitek a s pěti hvězdama bych neváhal. Jenže teď už nejsem cílovka, takže mi hrdina Will trochu připomíná idiota, holky by se o mě musely poprat a ta hudba je pořád celkem v pohodě. (21.01.2022)

Když přivřu oči, vypnu na chvíli mozek a přehodím se na vlnu kýče a klišé, tak je Rock ze střední vlastně osvěžující (i když už mnohokrát viděnou) podívanou. Hlavní představitel mi přišel naprosto antisympatický a viděl jsem v něm jistou podobnost s jedním z Jonas Brothers. A proč vlastně ty 3*?! No soundtrack byl poslouchatelný, Vanessa Hudgens méně cukrkandlová než v HSM a účinkování veteránů, jako Lisa Kudrow a David Bowie, potěšilo. Zkrátka Muzikál ze střední v lepším a ne tak pocukrovaném obale, který mě zejména zaujal po hudební stránce. (07.02.2011)

Hudební, romantické, odlehčené, vtipné, svižné × zase ta Amerika! Písničky skvělý, od popu přes rock až po ska. Hlavní hrdina byl trochu "ošklivě divný", docela mě překvapila i uječená Vanessa, kdy jsem se jen celý film modlila, aby nezpívala a ona tu písničku zvládla (nezpívala vysoko, takže to i šlo...) a Fibie v roli jak jinak než trhlé matky. Co se týče děje tak ten byl jednoduchý, nenásilný, až na ten prostředek, kdy scénáristi měli pocit, že tam musí narvat něco dramatického. Tuhle pasáž měli vynechat a tolik by mě to nenaštvalo a nemusela jsem se ošívat tou trapností. Film je to pohodový. "Dear David Bowie,..." (18.02.2010)