Tvář

Obrazová umelecká výpoveď s perfektne zvládnutou formálnou stránkou. Film, nemá samostatný príbeh. Je len mozaikov scén z ktorých každá je nositeľom typických znakov tvorby Tsai Ming-Lianga. Visage je tak štruktúrou akousi spomienkou na všetky predchádzajúce filmy, inšpirácie, svojbytnosť a originálnosť a formálnu jednoznačnosť. Je veľmi otázne či to na splnenie akejsi emocionálne silnej pointy stačí. Na druhú stranu, ak si po tomto filme začnete pozerať Tsaiove skoršie filmy, budete tam veľmi zaujímavo nachádzať spôsoby s akými pracuje. Tí čo majú jeho tvorbu napozeranú zase dostanú možnosť doplniť si významy, aké sa vo filme reálne neobjavujú. Síce to nemôžem prirovnať k dielam, ktoré od neho zbožňujem, ale dokázal som na to ohúrený pozerať po celý čas trvania filmu, bez toho aby som sa nudil. A toto mi všehovšudy dokázal sprostredkovať za posledný dobu pri pomalosti rozprávania len Tsai. (05.11.2014)

Tsai si asi chtěl natočit vlastní Americkou noc, ale vylezl mu z toho naprosto bezdějový film, příliš zahleděný do sebe, přeplněný prázdnými nebo nepochopitelnými symboly a nedostatečným množstvím odkazů na jiné filmy, které tam často jsou jen proto, že prostě jsou, nebo aspoň na mě to tak působí. Sice je z toho dost jasné, že Tsai dost obdivuje Truffauta a Leauda, ale slabá propracovanost Tváře se projevuje právě i na tom, protože Leaudova účast působí dojmem, že Tsai měl radost, že ho tam má a bylo to to jediné, na čem mu od něj záleželo. Takže je tu bohužel nevýrazný, stejně jako ostatní herci, kteří by i měli co hrát, ale postavy, které hrají, tu nic moc nepředvádí a jen se tak nějak pohybují po place. Rád jsem si sice připomněl kameru Pen-jung Liaa, která je jako tradičně skvělá a jen díky ní jsou některé záběry nesmírně podmanivé a mají tu Tsaiovu typickou poetiku, ale jinak ji bohužel většina záběrů postrádá a tak jsou jen nudné a někdy jsem je musel i přetrpět. Potěšily mě sice odkazy na Tsaiovy předchozí filmy (na Kolik je tam hodin? v závěrečné scéně, špinavá matrace v kanále zase odkazuje na Kruhy pod očima, muzikálové scény jak Chuť melounů, tak i Díru...), mile mě překvapil jemný fantasy prvek v tom a nemám problém věřit tomu, že to je možná Tsaiův nejosobitější film a že v něm chtěl především ukázat své zážitky a pocity z natáčení (ty pocity obzvlášť), ale funkčních scén tam má mnohem méně než těch nefunkčních a opravdu to působí, jako by si to točil celé výhradně pro sebe, takže se to na výsledku prostě podepsalo a mě osobně to minulo. A to až tak, že je to pro mě ten nejslabší film, jaký kdy Tsai natočil... 2* (08.01.2023)

Mistrné. Jak asi vypadá scénář takového filmu: 1. mimoobrazový rozhovor v kavárně, snímat zpoza skla. 2. mamka krájí nějaké růžovoucí maso na prkýnku (snad krevety?). 3. syn leží na posteli - barvy modrá a červená, jako máme na vlajce (Taiwan). 4. boj s tryskajícím vodovodem v kuchyni, asi 5 minut. Výsledek = potopa. To je splněný sen! Intuitivní řazení obrazů. (Jinak poutavé, zajímavější (krásnější) kameru jsem snad ještě neviděl.) Viz zde: http://blog.fantomfilm.cz/?p=1228 (25.06.2010)

Budiž mé hodnocení důrazným varováním všem, kteří by se nechali zlákat místními procenty! Souhlasím s názory, že kamera je moc pěkná a vynalézavá, dost mi připomněla styl, jakým pracuje můj oblíbený Abbas Kiarostami. Jenomže před jeho statickým obrazem to žije, něco se děje, zatímco tady u každého (doslova) obrazu spolehlivě usnete. Chybí tomu smysl, chybí tomu soudnost a hlavně jakýkoliv děj. Pro obdivovatele modelky Laetitie Casty, kteří touží vidět ji nahou, mrkněte raději na nějaký jiný film, za těch pár záběrů to nestojí. (21.02.2014)

Truffaut, vtáci, odrazy v zrkadle a skle, tancujúca Salome, natáčanie filmu o nej, smrť matky, jej duch, hviezdy francúzskeho filmu, starý známy Hsiao-kang (u ktorého som po troch filmoch konečne pochopil, že je režisérovým alter-egom) + všetko čo milujem a nenávidíte na Tsai Ming-liangových filmoch. (15.07.2010)