Zem - história jednej cesty

Bál bych se Home označit za dokument, který uvádí zajímavá a pravdivá (obejktivní) fakta, ale jako varovně vztyčený ekologický prst to funguje perfektně. Myšlenka, kterou jsem si nesla cestou z kina, však však nejspíš záměrem tvůrců nebyla. Pandemie chřipky je asi to nejlepší, co by mohlo planetu Zemi potkat... (27.11.2009)

dobře, Zdenkův učebnicový čtený výklad, který má k jakýmkoliv emocím pořádně daleko není zrovna nejlepší, co sem mohl slyšet, ale když odhlédneme od tohoto faktoru, jedná se o pěkný dokument, který ukazuje jak blízko k 12ce (a nemyslím tím rok 2012, to je zase jiná historie, teda budoucnost) jsme se dokázali za pár let přiblížit díky své absolutní ignoranci varovných signálů, které nám naše matička planeta poskytuje už tak dlouho. Tak dlouho jak si dokážeme pamatovat. Žel aby se něco změnilo, muselo by mnoho lidí změnit svoji základní přirozenost, která momentálně spočívá v hrabání se na svém dvorečku a absolutním nezájmu o vše ostatní. No a taky samozřejmě nějak přesvědčit tu vládnoucí vrstvu, jak vládu samotnou tak i všechny ty obří korporace, které Zemi bez milosti ždímají a nenechávají ji žádný prostor. Po stránce dokumentu ale ne úplně perfektní práce, hlavně díky své přílišné délce, u které prostě ani všechny ty krásné "fotografie" nestačí udržet zájem diváka až do konce. Arthus-Bertrand natočil další dokument, zapadající do trendu dnešní doby. Ale kdy se přestanou točit dokumenty a lidé konečně pochopí? Bojím se, že brzy to nebude a možná pak bude zase pozdě. Ale stále ještě zbývá jiskřička naděje. právě díky tomu nadějnému konci, kde po černočerných zprávách přišly i ty veselejší a hlavně díky překrásnému soundtracku, který mně u filmu udržel a kvůli kterému jsem se napoprvé ani nenudil, 75% (19.10.2010)

Neuvěřitelné okouzlení, nehorázné roztrpčení i konejšivá naděje - přesně tyto pocity se u mě střídaly při sledování úžasného snímku, který bývá posměšně nazýván ekologickou agitkou - možná, že člověk není až tak zhoubným faktorem klimatických změn, jak se zde (ale i jinde) dozvídáme a podílí se "jen" na jejich urychlení, přesto považuji varovné signály, provázející tento film, minimálně za užitečné. Zpočátku mně nesedl Svěrákův vypravěčský doprovod, pod návalem emocí jsem však jeho uspávací tón přestala vnímat a nechala jsem se plně unášet překrásnými výtvory - přírodními i lidskými. (08.12.2009)

Fascinujúce obrazy, príjemná hudba, komentár, o ktorom by sa dalo diskutovať, ale predovšetkým smútok je tým, čo by malo byť celkovým dojmom. Smútok z toho, že sa považujeme za najinteligentnejšie tvory planéty a pritom systematicky pracujeme na záhube celku pre krátkodobý prospech časti. Smútok nad tým, že patrím k nim a nič proti tomu nezmôžem. (25.05.2017)

Trochu mě mate, co kdo vlastně viděl. Někdo chválí dabing Zdeňka Svěráka, jiný zase dabing Alfréda Strejčka. Já viděla dvoudílný dokument dabovaný A. Strejčkem. Úžasný projekt, který nám předložil Yann Arthus-Bertrand stojí rozhodně za to, abychom si na něj našli čas, protože mnoho záběrů je nejen dechberoucích a nádherných, ale současně i silně alarmujících. A jestliže je v žánru zahrnuté i drama, věřte, že je to tentokrát stoprocentně namístě. (07.06.2014)