Dni vína a ruží

Tak ako mi rozvláčna snímka s kráľovnou Hepburn spríjemnila pochmúrne popoludnie (Snídane u Tiffanyho), Lee Romick si nedokázala uchmatnúť celý film pre seba a hoci je námet i scenár (bohužiaľ, až v druhej polovici) dokonalý, filmové prevedenie s typickým pomalým štýlom Edwardsa, ma nepríjemne nudilo. Sentimentálni hudobníci Mancini a Mercer však dodali tejto chvíľami mdlej drámičke hlbší rozmer a hlavne druhá polovica je úkažkou obsahovej geniality, keď si predstavujem, že takto nejako to medzi dvoma manželskými bláznami asi vyzerá. Jacka Lemmona netreba komentovať, len škoda, že patetický Tiffany ulahodil môjmu romantickému srdiečku viac. :-) 70% (29.04.2010)

Blake Edwards měl neskutečný dar. Dokázal spojit komedii a drama ve filmu, kde fungovaly společně naprosto dokonale. Tady je to ale vidět trochu jinak než v jiných jeho spíše komediálních filmech. Tady je první poloviny rádoby komická, aby se ve druhé části stala dokonale dramatickou, drsnou a sebedestruktivně krutou. Výborné herecké výkony! (31.10.2016)

Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 (11.04.2010)

Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) (20.10.2006)

Z dnešního pohledu nepřesvědčivě zpracované téma, které nesnese ani zbla povrchnosti, bohužel přesně tak film ve výsledném dojmu působí. Jedním slovem - nevyvážené: slibný začátek, pak se kvalita postupně vytrácí do ztracena, závěr opět skvělý; herecké výkony kolísaly od výborných momentů (závěrečná scéna) až po směšné (scény v motelu a ve skleníku). Působí až moc okatě, že Lemmon a Remick si na alkoholiky jen hrají (hořký fakt, že Lemmon se o pár let později s alkoholismem potýkal tzv. v reálu, ponechám bez komentáře). Hudba vynikající, k filmu mi ale vůbec nepasovala. Hodnotím dvěma a půl, i s odstupem padesáti let je to koukatelný film (přestože mi vadilo, že alkoholismus zobrazuje dost zjednodušeně), ale popravdě řečeno, asi bych se bez něj obešla. (14.08.2012)