Mary a Max

Loser jako že si to někdo v životě vážně vylosoval na prd. Mary a Max se tak dlouho hledali, až na sebe zbyli. Mizérie dvou lidí, kteří na životní cestě ztroskotali už na začátku, ale přesto se statečně v těch sračkách všedního dne snažili ne jen plavat, ale plavat s grácií, humorem, láskou a aspergerem. (18.10.2014)

Tohle není zrovna můj šálek čaje, ale uznale kývám hlavou, že filmu nemám, co vytknout. Příjemná animace, zajímavá myšlenka s ponaučením pro mladší diváky a celkově příběh, který umě pracuje s humorem, vážnými emocemi i nadsázkou. Mary a Max je jeden z těch filmů, které hladí - a to ne takovým tím laciným způsobem, právě naopak... 7/10 (02.01.2016)

Když vám ohyzdná plastelínová figurka s naprostou grácií a břitkým sarkasmem naservíruje do xichtu, jak to tady v podstatě všechno stojí za hovno, máte chuť pustit si pro rozptýlení něco o rakovině anebo plyn... Tento až kýčovitý animák posouvám svým dětem s výchovným komentářem: "Tak takhle to může vypadat, když budete srát tatínka." (22.03.2010)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

První animák, kde je scéna ukousání nohou piraňama. Věděla jsem, že se mi to bude líbit, už u vynášení koše za zvuků Prokofievova "Dance of the knights". Vizuální stránka byla tentokrát přesně podle mýho gusta, všechna ta krásná špína a nechutnost a šeď, to musí člověk ocenit. Sice se film babrá v dost depresivních tématech, jako smrt, duševní poruchy, chlast, šikana, odtržení od společnosti, elektrošoky, ale podává to s černým humorem a zbytečně se v tom neutápí. Plus trefná a vtipná hudba a celkový vyznění, který navzdory depkoidnosti dopadlo vlastně pozitivně. Není to animák pro každýho, rozhodně nečekat žádnou hořkou komedii, je to mnohem větší depka, ale zároveň moc hezkej film o přátelství dvou unikátních osamělejch jedinců. (13.04.2011)