Vzkriesenie Valhaly

„Ti stoupenci bílého Krista. Odpadlíci. Velmi zcestovalý muž mi jednou vyprávěl, že pojídají svého boha. Jedí jeho maso, pijí jeho krev. Ohavnost. Nenávidí nás. Chtějí naši smrt. Modlete se k bohům, aby nás ochránili. Máme mnoho bohů. Oni mají jediného.“ Od filmu jsem příliš nečekal. Na druhou stranu režisér Nicolas Winding Refn mě do tohoto snímku téměř žádným filmem nezklamal. Tentokrát to však neklaplo. Především jsem se hrubě přepočítal v otázce žánru. Zdejší databáze se výjimečně shodla i s IMDB na „akčním“ a „dobrodružném“, ale těch pár soubojů, kterých by člověk napočítal sotva na prstech jedné ruky, rozhodně film nedělá. Barbar staví na „cool“ vizuálu, výrazné hudbě a dosti pochmurné atmosféře. Jenže zároveň i na velmi pomalém tempu, hypnotické kameře a minimu mluveného slova. Tohle všechno dělá ze „světového“ dílka (kvůli castingu i angličtině film zjevně cílí na zahraniční, nikoli dánské publikum) pro část diváků těžko skousnutelnou podívanou, navíc s mnoha nezodpovězenými otázkami. Dávám slabší průměr. (30.05.2024)

Tak tohle je fajšmekrovinka. Téměř hmatatelné ticho občas prořízlé metalovým hučením kytar ve spojení s nádhernými obrazy se mi vrylo pod kůži. Mlčenlivý Mads Mikkelsen, který se brodí bahnem dvou světů bez sebemenšího náznaku emocí (no dobře, jen se občas pousměje, když někomu urychlí cestu na druhý břeh) se svým malým parťákem připomíná místy Annaudův snímek MEDVĚDI. Pomalu se naplňující budoucnost ze snových sekvencí, rozum-ztrácející křesťané, hlavy na kůlu. Pro obdivovatele vikingů splněný sen. Jeden velmi zcestovalý muž mi řekl, že jedí svého vlastního Boha. Jedí jeho tělo, pijí jeho krev. Odporné. (17.07.2010)

Ne, na tohle prostě nemám. Možná to je snaha o osobité obrazy nebo vzdávání holdu někomu, pro mě ale především šílená zrůdnost, kde mě z labyrintu zoufale nudných záběrů a uširvoucích dialogů vyvedl jen patřičně démonický Mads Mikkelsen. A udělal to natolik charismaticky, že i přes absolutní nezájem, co se zpracování a děje týče, dávám dvě hvězdičky. (21.12.2012)

Živé asi jako Mrtvé moře. Ano, přiznávám, má víra je slabá a v tenhle film jsem tedy opravdu neuvěřil. Příběh o tom, jak se cca 6 mužů vydá na křížovou výpravu, přičemž jeden nemluví, druhý si založí cestou město, třetímu je asi 9 let, čtvrtý se ztratí, pátý nevykrvácí a šestého zabijí. Teda vlastně nakonec umřou všichni. Protože jsou v pekle. To zase někdo objevil Ameriku... (14.03.2015)

Hranice, kde končí úchvatný existencionální / meditativní film opájející se nádherou scenérií a charismatem jednookého Mikkelsena a kde začínají nešikovně dávkované výjevy něčeho (ničeho?), jsou bohužel v tomto případě až nebezpečně úzké. Někomu se to může trefit do noty, někoho to může naprosto znechutit, jde zkrátka jen o to, v jaké míře jste schopni přijmout a hlavně pojmout dané ingredience. Já se snažil, například tu zbytečnost drtivé většiny dialogů ale nezakryje ani parádní kamera, se kterou režisér kouzlí kvanta neskutečně strhujících záběrů prakticky celý film. (13.07.2010)