Vzkriesenie Valhaly

Tak tohle mě naprosto minulo. Uznávám, že z výbornýho Madse Mikkelsena šel strach a to ani nemusel mluvit a některé scény jsou správně atmosféricky temné. Jenže jako celek na mě ta atmosféra nepůsobila vůbec, tempo bylo příliš pomalé a příroda byla až příliš nezajímavá, než aby mě ta kamera oslovila. I přesto ale u mě Refn zůstává velkým režisérským talentem a na Drive se nemůžu dočkat. Jenom tohle prostě není můj šálek kávy.50% (09.09.2011)

Fight Club Vikingů? Sběr květů netřesku na severské vysočině? Objevování Nového světa? Scénárista se rozhodl šetřit dánské lesy? A nebo jednooký Ódin vede své bojovníky do Valhally zkratkou přes peklo? Rozhodně bych nevyčítal filmu rozvleklost (to by musel trvat jedenkrát tolik), ba naopak bych si užíval toho klidu bez mobilních telefonů, i-podů a aut, jenž v dávných dobách panoval i astrální zvukové složky, která místy svádí až k pnutí (uctivě zdravím Verbala111). Nicméně nepopírám, že pro ty, co čekali něco ve stylu 13th Warrior, to musel být popcornový Ragnarök.. Jednu hvězdu navíc dávám Refnovi za to, že mi dovolil snít o pětihvězdičkovém snímku Wrath of One-Eye, kde by Thórovo kladivo Mads 120 minut nepřetržitě podřezával, vykosťoval, sekal a vyhřezával každého, kdo mu přijde pod ruku. (31.05.2010)

Tak tohle je fajšmekrovinka. Téměř hmatatelné ticho občas prořízlé metalovým hučením kytar ve spojení s nádhernými obrazy se mi vrylo pod kůži. Mlčenlivý Mads Mikkelsen, který se brodí bahnem dvou světů bez sebemenšího náznaku emocí (no dobře, jen se občas pousměje, když někomu urychlí cestu na druhý břeh) se svým malým parťákem připomíná místy Annaudův snímek MEDVĚDI. Pomalu se naplňující budoucnost ze snových sekvencí, rozum-ztrácející křesťané, hlavy na kůlu. Pro obdivovatele vikingů splněný sen. Jeden velmi zcestovalý muž mi řekl, že jedí svého vlastního Boha. Jedí jeho tělo, pijí jeho krev. Odporné. (17.07.2010)

Obraz hodný prezentací dokonalosti moderních televizí v rukou dánského Terence Malicka (nebo jeho dánského syna? Raději bych nededukoval o dánských asistentkách Terence:)). Vizuální krása, která není podpořená tou zvukovou, ale dává hodně prostoru pro milovníky dlouhých záběrů, zpomalených zabíjení a neskutečně charismatického Madse Mikkelsena. Bohužel stejně jako v případě Bronsona, hrál tenhle film na trochu jiné noty, než bych si přál. Možná i proto jsem dvakrát usnul (to víte, noc, nulová hudba, dlouhé záběry, příroda...) a druhou půlku v podstatě protrpěl. Ovšem proti gustu ... PS: po první půlce bych šel možná i do pěti, ale nakonec velmi slabé 3* (28.05.2010)

Na začátku byl pokus o "Aguirre, hněv Boží" ala Terrence Malick a na konci jen úmorné blafování hloubky, které ve své stylové umanutosti hraničí skoro až s montypythonovskou absurditou. Snaha dodat banálním a prázdným tezím o hněvu, šílenství a kontemplaci váhu významným hleděním do neznáma, teatrální toporností a občasnými psychedelickými záblesky spíš odhaluje bezradnost díla. Uhrančivé kamerové kompozice se omrzí a za nimi už je jen prázdnota. Jen proto, že někdo okouká skladbu, kompozice a tempo od Malicka, v žádném případě naznamená, že by měl se svým vzorem něco společného (jak bylo patrné už u "Van Diemen's Land"). (01.01.2011)