Mother and Child

Výborné drama, které zobrazuje, jak si každý člověk dokáže kolem sebe vybudovat ochrannou bariéru, protože má strach. Strach z ublížení, strach z očekávání druhých, strach z toho, že nemá co nabídnout. Člověk má však vždy co nabídnout, jen je důležité mít někoho, komu to všechno dát. Naprosto jsem chápala všechny postavy, všechna jejich jednání a výborně jsem jim porozuměla, v několika momentech jsem se i sama viděla. Velká útěcha filmu je v tom, že jednou v životě snad vše začne dávat smysl a člověk najde správný směr a svůj účel, tomu alespoň věřím a jak zazní i ve filmu, nikdy není pozdě na novou budoucnost. Postavy ve filmu prodělávají vývoj a na konci v každé postavě divák uvidí tu jejich pravou lidskost, kterou se tak snažily skrýt. Hodně důležité je zde pouto matky a dcery. Velmi povedený film s výbornými výkony Naomi Watts a Annette Bening (07.07.2012)

Pekné, podľa mňa veľmi vydarené. V podstate tri príbehy z troch rôznych pohľadov, ktoré majú napokon spoločné takmer všetko. Aj keď u dvoch príbehov bola jasná prepojenosť už od prvej chvíle, ten tretí mi tam stále akosi nepasoval, aj keď sa dalo tušiť, kam to vlastne celé bude smerovať. Takže taká štipka predvídateľnosti v tom predsa len bola, hoci niekoľko zvratov v deji dokonalo zmenilo tok deju. Teda najmä v závere filmu, kde bolo podľa mňa tempo nasadené už naozaj veľmi rýchlo, čo sa mne osobne až tak nepozdávalo. Ale film ako celok, so svojimi príbehmi a posolstvami bol naozaj pekný a hodnotný. (15.07.2014)

Komorní drama, které se rozvětvuje do několika dějových linií, přičemž ta hlavní je o tom, že když bylo Annette Bening 14 let, tak porodila holčičku, kterou dala k adopci. Z té holčičky vyroste emancipovaná Naomi Watts, která si ráda souloží se svým novým šéfem a sousedem, který s manželkou čeká dítě. Annette Bening celý život lituje svého rozhodnutí, je nepříjemná na své okolí a permanentně naštvaná. Pak tu je dějová linie černošského páru, kteří chtějí adoptovat dítě. Jejich smysl také v příběhu nadejde a zapojí se do hlavní dějové linie. Herecký koncert Annette Bening, která po Americké kráse poněkud upadla v zapomění, avšak v poslední době se objevuje opět na výslunní, nejen v tomto filmu, ale i v oceňovaném The Kids Are All Right. Postava Naomi Watts mě spíše iritovala svou děvkařskou povahou a utíkáním před povinnostmi, ale tak jsou i tací lidé. (05.02.2011)

"So, what's your biggest fear?" "That she'll spit in my face."     Smutne ladená dráma, pri ktorej ma neustále zarážalo, ako podivne sa chovajú skoro všetky ženské postavy a aké nevýrazné sú zase skoro všetky mužské postavy. Téma filmu je jednoznačne niečo, čo vo mne silne rezonuje, ale jej spracovanie na ma mňa pôsobí tak umelo a neprirodzene, že som tomu výslednému dielu jednoducho nedokázal uveriť. Nemyslím si preto, že by bol Rodrigo García nejako zvlášť zručný režisér, z toho materiálu sa určite dalo vyťažiť podstatne viac. Ak niečo môžem vysoko vyzdvihnúť, tak to sú výborné herecké výkony, hlavne štvorice Naomi Watts (Elizabeth), Annette Bening (Karen), Kerry Washington (Lucy) a Samuel L. Jackson (Paul). Najmä na moju obľúbenkyňu Naomi som sa veľmi tešil, zrovna tu ale výnimočne hraje poriadnu mrchu, čo sa mi pri tejto sympatickej herečke dosť ťažko znášalo. V každom prípade aj v takejto role obstála s veľkou cťou, čím dokazuje, že je naozaj výborná herečka. Pozdvihnúť film na vyššiu úroveň sa nedarí ani hudbe Edwarda Shearmura, ktoré znie pomerne otrepane. Film mi na ČSFD pripadá značne nadhodnotený (84%), môj dojem z neho je bližší podstatne striedmejšiemu hodnoteniu na IMDb (72%).     "You don't know who I am or what I want, you cunt." (26.11.2023)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)