Biutiful

Především Bardemovo herecký koncert. O Biutiful se dá říct, že se jedná o skutečně sociálně tíživý snímek, který v sobě zahrnuje všemožná témata spodiny barcelonské společnosti, od problémů migrace, obchodu s bílým masem, korupce až po hlavního hrdinu, bývalého narkomana, ve kterém se všechny zmíněné problémy lámou. Přes jeho nepochybně dobré úmysly, je už možná pozdě napravovat před svou smrtí vše, za co se cítí zodpovědný. Silný a krutý portrét, který hodnotím vysoko, přesto, že režisér sám zřejmě úplně nevěděl, na které téma se koncentrovat a tomu odpovídá i stopáž. (22.03.2012)

Iňárittu počtvrté a opět stejně a nebo spíše hůře. Další hra na příběhy, která potěší skvělým Javierem Bardenem, bezchybným vizuálem, syrovou atmosférou a minimalistickou hudbou. Bohužel divák velice rychle zjistí, že je film vlastně o ničem a při zjištění, že má skoro dvě a půl hodiny se spíše vyděsí než aby ho zajímalo, jak vše dopadne. (16.06.2011)

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)

S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? (27.03.2011)

Javier Bardem je skvělý, ale o filmu se totéž říci nedá. Barcelona a její špína, zima, hlad, ilegální přistěhovalci, umírání a smrt. To všechno roztažené do plochy, u které je skoro umění neusnout. Tohle Iñárritu příliš nezvládl, zejména jako scenárista. Jako režisér řadu scén krásně vypiplal, ale není to zbytečné, když mě výsledek jeho snažení nechytil za srdce? (09.05.2012)