Biutiful

Biutiful není v první řadě dramatem umírajícího muže, který má jen pár měsíců, aby se vypořádal se světem. Pro mě je to hlavně zrcadlo moderního západního světa a současné Barcelony, která se tak trochu zrcadlí v postavě Uxbala. Silně duchovně založeného člověka, který miluje své dvě děti, které se snaží ochránit před jejich psychicky nemocnou matkou, přitom jim ale sám nedokáže dát všechno, co by potřebovali. Člověka, který si přivydělává obchodem s bílým masem, ale přitom má hluboce zakořeněné morální zásady a v momentě, kdy jeho vlastní svíčka začíná pohasínat, by nejraději dal všechno do kupy. Jenže velké chyby a hluboké rány se nedají napravit ze dne na den... Alejando Gonzáles Iñárritu natoči pro něj velmi netradiční film, žádné skládanky, žádné otazníky, jednoduchý přímočarý příběh, který se ale zabývá mnoha problémy najednou a místy lehce tápe a neví, čím být dřív. Jestli dramatem umírajícího otce, kritikou zkorumpovaného západního světa, nebo snad duchovním zamyšlením? Je to škoda, protože jednotlivé části filmu jsou výborné, ze spousty scén přímo mrazí, kamera i technická stránka, to je radost pohledět a navíc Javier Bardem je prostě herecká první liga. Ale dohromady ty téměř dvě a půl hodiny snímku působí značně nesourodě a kdyby byla stopáž poloviční, neřekl by asi film o nic víc, ani o nic míň, než říká teď. (01.07.2011)

Tři hvězdička dávám z jediného prostého důvodu. Po přečtení obsahu filmu jsem si od tohoto filmu představil, že zažiju emocionální smršť, která mě absolutně zbourá. Ve výsledku nevím, jestli jsem se obrnil nebo to takové nebylo. Každopádně mě emotivní nálady ani moc nezasáhly. Celý film je smutný, od začátku do konce, filmu vládně Javier Bardem a konec se řadí mezi ty, které Vás sejmou. Ale když to vezmu jako celek, od opravdu perfektního dramatu mi v tomhle chybělo více emocí. Ne jenom smutek. (19.02.2012)

Syrová barcelonská oddysea, pocta velkoměstu a famózní one man show Bardema s rakovinou. Bohužel to ale mezi sebou nemá žádnou "vatu" ani jiné pojivo, takže spousta zajímavých obrazů, ruční kamera a pár solidních scén vyznívají do ztracena. Chybí tah, chybí emocionální náboj a je to moc dlouhé. Inarritu chce hrát stejnou muziku jako v 21 Grams, ale nemá na to dostatečně dobré noty, resp. má příběh a charaktery kterým nerozumíte a nechápete je. (23.12.2016)

S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? (27.03.2011)

Tak já jsem asi cynik, ale tohle byla taková nuda z chudinského předměstí, kterou jsem nedotáhl do konce navzdory Bardemu, který se snažil, jak mohl, aby diváka přiblížil životu hlavního hrdiny Uxbala, vysloužilého veterána ulic a feťáka. Špína a hnus se mu lepí na paty celý život a mixuje to smůlou. Námět asi dobrý, ale film mě vypnul. (19.03.2018)