Pre moju sestru

Snímek, který tak neskutečným způsobem tlačí na pilu, až je to nemocné. Aby bylo jasno, já jsem rád filmem citově vydírán, ale každý má svou míru. Námět je skvělý, herecky příjemné a sympatické, hudebně přesné, začátek vynikající. Musí ale každá vedlejší postava mít takové hrubé problémy? Nestačila by přímá konfrontace dcery s matkou? Myslím, že bohatě. Trocha střídmosti by snímku náramně prospěla. Soudkyni nemusela umřít dcera, Baldwin se nemusel třepat na podlaze a ve výsledku ona pointa kazí celkový dojem. Všichni jsou zde totiž ti dobří a celá zápletka vlastně pozbývá veškerého smyslu. Oceňuji propletení voice-overů a vůbec celého nápadu, ale když ono je to tak hnusně podbízivé, až to není hezké...[Přesná stopáž: 109 min] (31.10.2010)

Velmi emotivny film o jednej rodine, ktora stoji a pada na svojej sudrznosti v boji so zakernou chorobou dcerky Kate. Film vam da presne co cakate, 100 minut emocii, sucitu, ale zaroven vam predostrie jednu velmi velku moralnu dilemu. "Znicit" zivot jednej zo svojich dcer len preto, aby ste nasilu zachranili zivot tej druhej? Chvalim skvely vyber hudby, rovnako ako aj herecke vykony a musim povedat, ze Cameron, aj ked ju brutalne nemusim, podala jeden zo svojich lepsich vykonov, aj napriek tomu, ze mi jej postava matky teda set sakra liezla na nervy... Takze summa summarum, velmi tazky dojak, pri ktorom si poplacete, ale sa i zasmejete, a to je velmi dolezite. (01.08.2009)

Noooo, tak to byl teda nápor na emoce. Právě jsem silně probrečela asi 90 minut v kuse a klidně to tady napíši. Je to i můj život je silné citové vydíraní, jenže tady to tvůrcům nemůže mít nikdo za zlé, toto téma snad ani jinak natočit nejde. "Malé" drama jedné rodiny, kterou postihla nemoc dítěte, vždy zákonitě útočí na ty nejhlubší city diváků. Nick Cassavetes po Zápisníku jedné lásky natočil další jemný a citlivý film, který nemůže nechat žádného diváka chladným. Kdybych měla hodnotit pouze to, jak mě film emočně dostal, dám jasných 5*, jenže ten film není vůbec dokonalý. Především těch pár scenáristických zaváhání, například věty typu: "Jsem rád, že mám rakovinu, jinak bych tě nepoznal" jim fakt nebaštím. Velká pochvala hlavním představitelům, předvedli opravdu uvěřitelné výkony, především pak Abigail Breslin a marně si vzpomínám, jestli jsem Cameron Diaz někdy viděla v lepší roli. (11.07.2011)

Príde mi to ako taká citová vydieračka, ale ja s tým problém nemám.Videl som aj horšie kúsky.Žáner dráma zrovna nieje môj obľúbený, ale prostredníctvom dobrých (a známych) hercov sa dá dostať presne tam, kam to tvorovia chcú - do deja plného emócií, slz a utrpenia.Scenár funguje dobre, takže si tu nemusíte búchať hlavu o stol.V celom filme som sa ani moc nenudil, aj keď niektoré scény boli predvídateľné, ale dej funguje tak, že ako náhle vás chytí, pustí vás až pri záverečných titulkoch.Čo je vizitka kvalitného remesla. 85% - 4* (18.05.2011)

Tento film ma ohromil, a to som ho ani nemal v pláne si pozrieť. Zaujala ma jeho téma. Zatiaľ ma nenapadlo, že okrem kradnutia orgánov (niekedy aj zabíjania "darcov") je medicínsky možné, aby rodičia takéhoto nedobrovoľného "darcu" splodili. A dôsledkom takto zvráteného uvažovania a konania rodičov je otázka, kde sa rodičia zastavia pri používaní jedného dieťaťa na záchranu druhého. Zaujala ma chladnokrvnosť tej hysterky pri "Sofiinej voľbe" , ktorej zvrátené chápanie materstva a rodiny ju spoľahlivo vedie až ku kriminálnemu správaniu. Film ako taký považujem za veľmi dobrý, aj keď by mu prestrihanie veľmi prospelo, ale jeho hlavný prínos vidím v poskytnutí námetov na premýšľanie. Podobný pocit som mal aj po filme Čas prebudenia. (22.01.2011)