Vražda

První díl naznačuje možnosti velkého počtu motivů, prolínání několika rovin a velké možnosti variability na poli vztahů mezi postavami. A velkorysý rozsah seriálu naznačuje, že na vše tentokrát bude dost času. Případné srovnání s Twin Peaksem sice na místě není, to ale samozřejmě nevylučuje, že se z toho nemůže vyvinout výborný seriál. (23.04.2013)

Lepšie ako americká dvojička z roku 2011 (technicky, herecky), ale trocha naťahované, niekedy skoro hodinová časť posunie dej len máličko. Keďže ide o presnú kopírku, dá sa povedať to isté, že prvé dve série stoja za to a potom to začína upadať. Kým sa zaoberajú jedným prípadom, má to svoje čaro, potom sa už varí len na základe predchádzajúceho úspechu. (23.09.2022)

V Dánsku se vraždy řeší výhradně za deště, mraků, pološera nebo tmy. A jenom to domalovává ponurou, vlezlou atmosféru Forbrydelsen, za kterou jsem strašně vděčný. Zavražděná Nanna je vlastně takovou Laurou Palmer, čímž taky podobnost s Twin Peaks končí a opravdu to nemá s douglasovými jedlemi nic společného - ta úvodní linka mi když už připomíná spíš Eastwoodovu Mystic River. Nicméně mě to vcuclo jako Sára jednu z těch svých nekonečných pastilek proti kašli. A nic na tom nemění ani ta přehnaná zamotanost, kdy kodaňská policie postupně obviní a zase osvobodí půlku města. Lars Mikkelsen hraje jako o život a nekonvenční parťáctví Lundové s Mayerem mě baví stejně jako psychologický ponor do většiny charakterů, a že jich není málo. Jejich tragické příběhy vtáhnou po pár dílech natolik, že budete chtít dokoukat. (05.01.2015)

Komisařka Sarah Lundová - ta baba je naprosto skvělá a nezničitelná. Tenhle seriál má svou kvalitu hlavně díky ní. Co se týká jednotlivých sérií, tak první je zatím nejlepší. Druhá mě moc nebavila, je z prostředí armády a je o hodně slabší. Ovšem má naprosto neskutečné zakončení, které za to stojí. Na třetí zatím čekám. Pro mě trochu rušivým elementem je politika, která se všemi sériemi prolíná. Ovšem má tu své místo a bez ní by nebyl příběh tím, čím je. (19.05.2024)

"Průběžně mě informujte." Až doteď jsem nechápal, co k nám mráz se severu přináší tak úctyhodného (viděl jsem dvě verze Mužů, co nenávidí ženy a četl jednoho Nesboa), ale tenhle hřebíček uhodil přesně na moji hlavičku. Zločin jako psychologický rozbor příčin, následků, falešných stop a ztráty cenného, to vše se nepohybuje ve vakuu, takže sledujeme i dánskou společnost - s vírou, politikou a multikulturalismem a nejzakousnutější policistkou široko daleko. K tomu poslouchám typický soundtrack, nechávám se unášet na rychlém tempu vyprávění a cítím se jako před deseti lety, kdy jsem seriály vyloženě sosal. A zajímavé je zjištění, že na americkém remaku si udělal jméno autor ceněného Temného případu. Megaspokojenost. (27.02.2015)