Banánové rybičky

Halina občas dokázala i docela pobavit a přestože jsem některé její historky slyšel několikrát, jen změnila dobu a čas, tak jsem se u toho i nasmál. Kašlu na to, že vypouští sem tam celkem trapné hlášky - Banánové rybky sice nikdy nebudou patřit mezi TOP mých oblíbených pořadů, ale průměrné hodnocení jim určitě dám. (02.07.2011)

Talk show je žánr, který je těžkým způsobem jakkoliv posuzovat. V prvé řadě jde o osobnost, která pořad moderuje. Když je všeobecně ve společnosti uznávaný, prosadí se na této půdě daleko lépe, i ze slabším obsahem pořadu, než někdo, kdo dobře ovládá mluvu a působí ze svým projevem a obsahem zajímavěji. Není to samozřejmě pravidlem. Talk show Banánové rybičky, získal úspěch právě na obecné známosti Haliny a více než její moderátorskou kvalitou, pořad kolísal od horšímu k lepšímu a naopak, tím jaké hosty na jednotlivý pořad pozvala a získala. Viděl jsem několik prvních desítek epizod až jsem došel k bodu, že mě talk show nic nepřináší a stejně tak i moderátorka. Situace se začaly opakovat a Halina není pro mě tolik zábavná abych se dokázal dívat na pořad jen kvůli ní. (05.01.2010)

Banánové rybičky aneb jak se sama ztrapnit před hosty a pozvaným publikem. Kouzlo pořadu netkví ani tak v Pawlowské a jejích rádobyvtipných historkách a citátech (navíc ačkoliv často vydávaných za její, jsou známé již déle a odjinud..). Kouzlo tkví tak jako v podobných formátech v pozvaných hostech, z nichž někteří díky své vtipnosti a pohotovosti udělali pořad stravitelnějším... * (14.07.2014)

Maně si vybavuju, že jsem tímhle svinstvem pohrdal už co teenager, když jsem se na to musel koukat s rodičema, protože v TV nic jinýho nebylo a internet neexistoval. Halina Obrovská tu svojí talk-show docela opanovala svojí hloupostí a uslintaností, takže se tam žvanilo s nezajímavýma lidma o blbostech, který zdánlivě souvisely s nějakým nosným tématem večera, který Halina zrovna vymyslela. Takže to vypadalo třeba tak, že host (třeba Iveta Bartošová) dostal otázku od Pavlovský: "Takže, kočičky, máš doma nějaký kočky nebo máš s nima nějaký zkušenosti?" a zakočená Bartošová ze sebe zoufale začala tlačit: "Ne, nemám. Ale, éééém, kočičky jsou hezký a éééém, maj tlapičky a éééém, maj různý barvy." Jako talk-show to byla fakt krize a debilní hovadina, navíc doražená právě tím nosným tématem. Halina navíc ještě do každýho dílu vymyslela nějakou strašlivou infantilní básničku, kterou zcela vážně deklamovala na kameru. Taky si vzpomínám, že se Halina občas při nějaký reminiscenci pokoušla zaktraktivnit svojí monstrózní obezitu a dávala k dobru nějakou sexuálně zabarvenou historku ze svýho života, kdy vyprávěla, jak byl nějakej chlap uhranutej jejíma gigantickýma kozama (asi dle hesla "čím větší tím lepší") a z toho se mi už chtělo blejt. Nevím, jestli se to vysílá ještě dneska, ale Halina si svým mediálně-bulvárním angažmá dokázala vydělat na obrovskou vilu, na kterou jsem onehdy v Práglu neveřícně zíral, protože byla vystavěna z lidský blbosti a rozsah kapitálu, kterej lze vytěžit z debility, mě v pravdě konsternoval. (28.12.2012)

Zábavné historky od rodinného krbu, počínající psem, přes matku, děti a konče manželem, mi příliš zábavné nepřišly. Čekala jsem, že se občas dozvím něco zajímavého od hostů. Paní Halina je však většinou nepustila ke slovu. Korpulentní dámy, které svá kila umějí nosit, se mi celkem líbí, hvězdička je jen za ně. (10.09.2012)