Réžia:
Radim ŠpačekScenár:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrajú:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (viac)Obsahy(1)
Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. Není to láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z šedivé klece a nudy. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací nejen proti tradičním nepřátelům režimu, ale i proti vlastním lidem a systému samotnému. Pokud ale Antonín porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (686)
Moc příjemné překvapení. Po nepříliš záživném začátku se to slušně rozjelo a nastolený trend vydržel až do trochu zvláštního, ale rozhodně ne špatně udělaného závěru. Ondřej Malý si dával svého charismatického záporáka s neobvyklým přehledem a já kardinálnímu zmetkovi Antonínovi dost fandil a byl strašně moc zvědavý, jak dopadne jeho setkání s Klárou. Ale i další postavy byly zajímavé, třeba Kaiser si se svým "taťkou" Janečkem taky krásně vyhrál. K udělení plného hodnocení mi však brání jakýsi chlad, který celý film provázel a nedovolil mi do něho plně proniknout, vychutnat si ho, ale každopádně Pouta představují hodně kvalitní filmový kus, který můžu vřele doporučit. ()
Možná, a rád to i připouštím, to bylo českými titulky, takže jsem dopředu znal všechny dialogy, ale snad až na dva tři výjimky byly herecké výkony na hranici mrazu. Dialogy, tak jak je život přináší, cedili s hereckou dikcí a přesvědčivostí. To málo stačilo dokonale zruinovat celý zážitek z filmu. Ale architektovi filmu bych asi líbal ruce, protože je má nejspíš ze zlata. ()
Pomalý, lehce zdlouhavý a opojně "tichý" psychothriller, jenž se nepodobá snad žádnému českému filmu z těch, které jsem dosud viděl. Většina snímků tuzemské výroby prezentuje předrevoluční éru víceméně hořkosladce (jakože to tu stálo za prd, ale i tak bylo občas vlastně docela fajn), kdežto POUTA ji ukazují cíleně (ale přitom ne prvoplánově) temně, ponuře, pesimisticky, zkrátka jako dobu plnou strachu, nejistoty, zoufalství, bezmoci a špiclování, dobu, která dělala z mnoha inteligentních a svědomitých lidí nedobrovolné udavače a zrádce a ze zamindrákovaných a zákeřných nicek a chudáků mocné a všehoschopné zrůdy manipulujícími životy druhých. Přesně takový je i Antonín Rusnák (neuvěřitelně soustředěně zahraný Ondřejem Malým), jenž patří mezi nejvíce fascinující postavy české kinematografie. Takový antihrdina tu nebyl asi opravdu od dob SPALOVAČE MRTVOL a je jedním z hlavních důvodů, proč lze POUTA označit za vysoce zdařilý, ale přeci jen značně těžký žánrový film - rozhodně nečekejte nějaký povrchní cool thriller, natočit něco takového se tu koneckonců nikdo ani nesnažil (efektní je maximálně tak náběh závěrečných titulků a při nich hrající skladba PIKOLA od WWW). 80 % ()
Radim Špaček je mi nesympatický od doby, kdy v TV vyjadřoval svůj názor na Otakara Vávru a hovořil, že si myslí, že je to "přeceňovaný režisér, který snad to jediné, co dokázal nejlépe natočit a čím se vlastně proslavil, je Kladivo na čarodějnice." Každopádně uznávám, že jakkoli mi může být osobnost nějakého tvůrce nesympatická či nepříjemná, tak jejich filmy jsou často naprosto precizní, vysoce profesionální a na jejich zpracování či výkonech hereckého obsazení jde vidět zapálený a rázný přístup a cílevědomé řízení. Taková přesně jsou Pouta. Pan režisér obsadil většinu neznámých herců a myslím, že udělal výborně. Kromě excelujícího Ondřeje Malého, který je "menší" kopií Karla Rodena, mě nejvíce zaujala krásná zrzka v podání Kristíny Farkašové. Na současnou českou tvorbu rozhodně snímek, který svým zpracováním, tématikou, obsáhlým příběhem i psychologickou hloubkou rozhodně vyčnívá a zaslouží si diváckou pozornost. Do Pout byla vynaložena velká snaha a jde to poznat. Jsou pevná, nezlomná, a také dokážou člověka přivést až na kraj... ()
Dvě hvězdičky za dobré pasáže ve scénáři. Ona: Ty máš ženskou?, On: Ne, ale chtěl bych... Jinak to považuji za dlouhometrážní psychologickou nudu, kde změna charakteru hlavních postav není na provní pohled znatelná a tvůrci se to snaží zakrýt pomocí hudby. Kde nepomůžou dialogy, tam je třeba násilí (i když uznávám, že v některých případech nic jiného ani nezbývá). Ondřej Malý a Luboš Veselý jsou si podobní a člověk pak neví, kterej je kterej. Kdo je hodnej a kdo zlej. Místy jsem se ztrácel a nevěděl na co konkrétně se pořádně soustředit. Pro mě zatím největší zklamání. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (18)
- Scénáristu Ondřeje Štindla napadl námět při cestě z kina, kde viděl Scorseseho Casino (1995). Přemýšlel o tom, jak by asi vypadal podobný film, kdyby byl český. Tak vznikl úplný základ příběhu Pout. (Dodmund)
- V čase 01:43:00 použije Antonín (Ondřej Malý) igelitovou tašku s propagačním potiskem ke 40. výročí podniku Botas (nepochybně autentická rekvizita), které vychází na rok 1989, což je v rozporu s proklamovaným situováním děje do roku 1982. Při běžném sledování si divák ale všimne jen číslic, přičemž takové výtvarně provedené číslice odkazující k nejrůznějším výročím byly v těch dobách běžným jevem. (Adam Bernau)
- Děj se odehrává někdy v 80. letech minulého století. Původně plánované umístění děje do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno. (Kmotr76)
Reklama