Studio Kamarád

S odstupem času naprosto nechápu, co mě na tomhle pořadu bavilo (s výjimkou pohádek - ty můžu pořád). Besedy, kabaret - omg, fakt jsem se na tohle každou neděli ráno těšila?!? Děti holt nejsou tak náročné publikum, jak s oblibou tvrdí herci a moderátoři:-). V hodnocení tedy zohledňuji tu někdejší přízeň, protože ve svém věku už to skutečně nejsem schopná posuzovat objektivně, sentiment mi vůči tomuto pořadu každopádně nezůstal. 55% (16.04.2009)

Neděle 7:58 - čekání u monoskopu na zahájení vysílání. 8:00 znělka ČST. Přetrpět nekonečných 5 minut u čtených zpráv a pak už konečně mohl začít nejsledovanější dětský pořad. Nejsledovanější proto, že do příchodu "Magionu" a "Vegy" nebylo prakticky co jiného sledovat. Stopáž pořadu umožňovala nasazení delších (povětšinou inscenovaných) pohádek, součástí Studia Kamarád býval i "Malý televizní kabaret" a pokud si dobře vzpomínám, i zbylý obsah tvořila téměř výhradně československá produkce. Scénky ve studiu hrané černým loutkovým divadlem jsem moc rád neměl (odporný Harry Šoumen), na druhou stranu Mufovy zlořády měly celkem úroveň. Celkově vzato to byl pořad, ke kterému jsem už jako malý měl poměrně ambivalentní vztah, a když přišel "Walt Disney uvádí", přeběhl jsem k sobotním ránům bez většího záchvěvu nostalgie. (04.01.2009)

Výtvarná stránka byla moc fajn, chvílemi pro Studio Kamarád psali i velmi nadaní lidé, hráli tam schopní a populární herci, ale ten původní ideologický záměr nelze úplně přehlédnout. Snaha označit dospěláky za nepřátele, kteří jsou hloupí a mají svůj svět (chodí v neděli dopoledne do kostela, místo, aby zasedli s námi k bedně - věřte - ten vysílací čas vážně nebyla náhoda), byla vyloženě obludná. (02.01.2011)

Letitý páteřní pořad našeho televizního českého vysílání pro děti a mládež si setrvale zachovával vysokou profesionální úroveň, která vznikala postupně na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a byla spojena s osobnostmi typu Štěpánky Haničincové nebo Olgy Čuříkové. Pominout nelze ani plejádu dalších skvělých jmen přímo či nepřímo navazujících na tehdy rozlehlou oblast tvorby pro nejmladší posluchačskou a diváckou generaci. O tehdy dosahované úrovni a jejích výsledcích si budeme muset ještě hodne dlouho nechat dát zdát. (24.07.2009)

Předpokládám, že se má hodnotit pouze "vata" mezi jednotlivými pohádkami, tj. vystoupení Jů a Hele a ostatních stvoření vč. Jirky Chalupy. Je velkou chybou, když si autoři dětských pořadů (knížek, filmů) myslí, že děti vyžadují, aby postavy byly naivní, aby si vymýšlely všelijaké přiblblé teorie, jak okolní svět funguje. Tyto teorie přijdou roztomilé tak maximálně některým dospělým, děti je naopak odhalí jako vrcholně hloupé. Alespoň tak soudím ze své vlastní zkušenosti. Mě v dětství vždycky otravovalo, jak Jů a Hele zdlouhavě řeší a rozebírají nějaké situace, které byly za prvé povětšinou nereálné a za druhé už dítě v mateřské školce vědělo, jak se v nich správně zachovat. Také tomuto pořadu patří poněkud smutná sláva za sestrojení slova "dospělák", které jsem nesnášel už jako dítě a s přibývajícím věkem se má animozita k němu rozhodně nesnižuje. (23.07.2012)