Zemský ráj to napohled

Naprosto nechápu tak nízké hodnocení a přitom to vidělo přes 600 lidí. Ještě, že jsem si od začátku v duchu říkal, že mě tento film určitě nezklame, protože Irena Pavlásková dosud nikdy nezklamala. Výtečné herecké obsazení, herci se opravdu snaží, příběh není bezduchý, opravdu nechápu, proč tady uživatelé po tomhle snímku tolik plivou. (06.10.2010)

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. (09.12.2009)

Vztahové drama ke kterému má film nejblíže (jako komedie mně to moc nepřipadalo) ve mně nezanechalo tolik, kolik asi zanechat mělo. Film mapující dva významné roky v naší historii (68, 77) prostě nemá žádný vrchol a proti sociálnímu zřízení se zde bojuje trochu uměle. Prostor pro emoce režisérka Irena Pavlásková dává minimální a přesto, že opět výborně pracuje s herci, nedokázala mně příliš svoje postavy přiblížit a sympatie k nim zůstaly takové nejednoznačné až odcizené. Události sledujeme z pohledu Marty Hánové, jejích dvou dcer a také pěkné řádky milenců, včetně jejího bývalého manžela, kteří jí projdou nebo neprojdou postelí a milují ji bud opravdově nebo jen platonicky. Herci se do svých rolí položili zdatně a složité party zvládli se ctí a Cibulková s Etzlerem mě bavili ze všech nejvíc. Poté co však s koncem etapy šedesátých let postava žárlivého Etzlera z vyprávění zmizela, tak se už v příběhu neobjevila ( znovu se objevila až v samotném závěru) adekvátní náhrada za něj. Rozhánění oportunistických sil a rozvracečů komunistického režimu Pavlásková jakoby vložila do postav fízlů a "stbáků" hlídkujících za dveřmi disidentů a tohle se jí povedlo opravdu hodně a pokaždé, když se na scéně objevili zjednat si pořádek, tak měl film náboj (scéna zásahu proti chartistům v bytě patřila k těm zapamatováníhodným). Horší je to s filmem jako s celkem. Rozdrobnění do určitých fází mu neprospělo a aby vzniklo celistvější dílo musela by Pavlásková oželet některé postavy v příběhu. To však neudělala a tím ztížila orientaci v nich, protože postavy ve filmu představují skutečné osobnosti, které mají jen změněná jména, ale ne všechny jsem poznal. Atmosféra tehdejší doby je navozená tak napůl a opět mně přišla umělá a například nebýt určitých dobových kulis a "moderních" vymožeností, tak bych 70 léta skoro nepoznal, ale na druhé straně jsem je ani nezažil. Film je neukončený a konec s teatrální scénou před věznicí se naprosto minul emocionálnímu účinku. Pavlásková měla vždy potíže se závěry svých filmů a tady to jen potvrdila. Obraz tehdejší doby přenesla do filmové podoby jen o něco líp než tragický seriál Vyprávěj. Od ní bych čekal něco více znepokojivého a provokativního. Bylo to takové celé moc umělé. (03.01.2011)

Nevadil mi ani tak spôsob spracovania, výkony, výprava, či réžia. Boli na pomerne dobrej úrovni. Znechutili ma prázdne ideály pochybného disidentu, povrchnosť, amorálnosť...A rozprávanie o nejakej "vnútornej sile maminky" mi príde ako svätokrádež. Žila som v tejto dobe - a ak toto je vnútorná sila a boj za pravdu, v čom je vlastne tá "sila"?! O čom je tá "pravda"?! Plytké a prázdne! Škoda vzácneho času! (01.07.2017)

Zemský ráj to na pohled má svoje negativa (a má jich nepříjemně mnoho), přesto se nemohu ubránit dojmu, že jsem viděl relativně dobrý český film, který ve mě zanechal kus doby a hořkost ze všeho toho dění okolo. Pavlásková prohrává boj s televiziním vizuálem a nedokáže věrohodně nastínit atmosféru šedesátek ani zachytit motivace postav, skrze drobné fórky i nečekaně ultimátní hlody se jí ale daří posouvat film od minuty k minutě (i když 110 minut je příliš). Skrze hlavní tři ženské postavy (skvostná Voříšková, skvělá Cibulková, a objev roku Marková - očekávám alespoň nominace na Českého lva) popisuje mužský disidentský boj jako klukovské hašteření a absurdní hru na vojáky... Škoda jen, že když se člověk začne až příliš hrabat v inspiracích a začne si za postavy dosazovat konkrétní lidi... Zvrtne se Zemský ráj to na pohled do povrchní frašky, v níž mužské postavy jsou skutečně nesnesitelné (Etzler, Vetchý, snad jen Jiří Dvořák z toho vychází se ctí) a novodobí hrdinové českých dějin se stanou jen ošklivými karikaturami, která spala každá s každým. Píseň C'est la vie od Gotta mi každopádně nepřestává znít v uších, hromadná svlékací scéna je neco neuvěřitelného a posledních 20 minut filmu je imho za plnej počet. 6/10 (04.11.2009)