Welcome to North Korea!
VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z českých cestovních kanceláří nabízí ve svém katalogu „cestu do neznáma“ - poznávací zájezd do Severní Koreje. V roce 2008 to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. Každý z turistů musel přistoupit na fakt, že bude po dobu zájezdu omezena jeho svoboda – nikdo ze skupiny například nemůže „neorganizovaně“ opustit hotel nebo dokonce oslovit nějakého „obyčejného“ Korejce. Kdo a proč se vydá na dovolenou do země, která je hrozbou pro bezpečnost celého světa? Turisté z České republiky, kteří se rozhodli utratit cca šedesát tisíc korun za šest dní dovolené v KLDR, odevzdají už v Pekingu mobilní telefony, do země je zakázáno vozit také přístroje GPS nebo „závadné“ tiskoviny. V průběhu cesty se turisté několikrát klání sochám Drahého vůdce, poslouchají výklady o americkém imperialistickém zlu a s notnou dávkou ironie se obdivují monumentální stalinistické architektuře. Místní vládní turistická kancelář nechá turisty nahlédnout na předem určená místa v hlavním městě Pchjongjangu, v přilehlých oblastech a doveze je dokonce na jednu z nejstřeženějších hranic světa mezi Severní a Jižní Koreou. Ačkoliv (anebo právě proto), že je o české turisty postaráno jako o vládní delegaci, někteří přijímají tyto „atrakce“ rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Čeští turisté a spolu s nimi filmový štáb se stávají součástí propracovaného systému, který turisty potřebuje pro svou vlastní propagaci. Severokorejská současnost navíc nápadně připomíná českou minulost. Je pro české cestovatele tento zájezd vzpomínkou na mládí prožité v komunismu, adrenalinovým zážitkem nebo jen neobvyklým způsobem utrácení peněz? Jak se člověk z demokratické země vyrovná s nařízeními a restrikcemi totalitního systému? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (345)
Jako dokument o KLDR film selhává. I v několika krátkých odstavcích v průměrné encyklopedii se dozvíte více, na druhou stranu tvůrci patrně s určitými znalostmi diváka počítali a pouze se snaží ukázat, jak to na diskutovaném místě vypadá. K tomu už moc výhrad nemám, forma komentovaného zájezdu mě doslova vcucla (a jde asi o jediný způsob, jak tam v první dekádě třetího milénia natočit nějaký ten materiál). Průpovídky zúčastněných jsou místy trefné, místy ve své upřímnosti zábavné, ale například ty o prvních krůčcích na cestě k něčemu lepšímu mi přišly bezpředmětné. Obyčejný evropan vidí až absurdní absenci života, barev a jakékoliv potěchy duše. Na každém rohu oprýskané paneláky, neexistující billboardy, prázdné silnice a spěchající, mlčky procházející obyvatelé. Odcizenost a šeď totalitního světa možná potěší antiutopistické oko, ale vědomí reality jakékoliv pozitivní pocity zatluče do země. Všudypřítomné uniformy a propagandistické plakáty děsí... KLDR zkrátka není hezkou prázdninovou destinací, není ani hezkým místem pro život a závěrečný záběr na čistou, ale nekvalitní a hlavně prázdnou dálnici působí téměř postapokalyptickým dojmem. ()
Co to tam proboha jelo za debily? Jako kdyby to byl dokument o Chorvatsku tak bych se nedivil, že někdo z účastníků zájezdu co se tam jede co nejlevnějc válet k moři, netuší o zemi samotné ani hovno, ale dostat se do KLDR asi neni žádná prdel, tak bych čekal, že tam nepojede nějakem kokot, co když uvidí, že jejich oficiální průvodkyně má na sobě čisté šaty a netrpí hladomorem, tak ze sebe do kamery vysere monolog na téma "V tý KLDR se vlastně žije docela v pohodě, protože je přece blbost, aby se tahle měla dobře a jiní trpěli hladomorem." Debil. Nebo když se ti mentálci odmítnou poklonit před kamenným kimčongilem, protože jsou prostě děsně zásadoví, ale hlavně že se tam teda serou. aby měl chudák průvodce z toho průser. Ale dobře, ne všichni tam byli úplně vypatlaní. Jinak jim ale kurevsky závidím, moc rád bych to tam viděl (aspoň tu trošku co neni "zakázaná") na vlastní oči. ()
Dokument, který neřekne nic a zároveň mnoho. Neřekne nic o životě obyčejných lidí v této zemi, což ale není chyba režisérky, čímž se dostávám k tomu, jak mnoho řekne o fungování stalinistické diktatury. Ne že by nám film dal nahlédnout do toho šíleného soukolí moci, ale tím, jak jsou čeští turisté vozeni pouze na místa turistům určená, přičemž jim je zakázán kontakt s obyvateli Koreje, k tomu všudypřítomné šedivo, prázdno, křičící ticho pustých náměstí...tím vším nám ukazuje ten neskutečný Absurdistán. Jak dlouho tohle může ještě vydržet? ()
V Severní Koreji coby poslední orientální despocii křížené s komunistickým totalitarismem se určitě dokument nenatáčí lehko. Pokud se nerozhodnete natáčet dokument o skupince českých turistů, kteří objevují tuhle pozapomenutou a nepřístupnou zemi. Místy to, jak trefně napsal Dadel, připomíná domácí video z dovolené a místy Cestománii. Pro ty, co o KLDR nemají ani základní informace, je to bezpochyby přínosné a v něčem i šokující. Ti, kteří už povědomí o zemi mají a chtějí čerpat podrobnější informace, se budou muset spolehnout na některý ze zahraničních dokumentů BBC nebo amerických stanic. Přesto všechno se najdou záběry, ať už opuštěných gigantických dálnic (v zemi bez soukromých vozidel slouží k rychlým přesunům vojenských jednotek) nebo monstrózních památníků, které daleko předčí podobná díla v někdejším Sovětském svazu, které o charakteru režimu a životě v téhle šílené zemi mnohé vypovídají. Celkový dojem: 55 %. ()
Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. ()
Galéria (8)
Fotka © Aerofilms
Zaujímavosti (6)
- Zájezdu se zúčastnilo přibližně 30 lidí, 2 z nich si nepřáli být součástí dokumentu, kvůli čemuž je možné všimnout si, že obličeje dvou postav jsou rozostřené. (K.B.L.)
- Hranice mezi Severní a Jižní Koreou nebyla zmiňovaná linie, ale vede prostředkem domu, který je ve filmu vidět za onou zmiňovanou linií. (K.B.L.)
- Účastník, který nemluví dobře česky a nejvíce se pobuřuje nad situací, je Francouz. (K.B.L.)
Súvisiace novinky
Vítejte v KLDR! Zdarma!
Provozovatelé portálu pro online distribuci dokumentárních a experimentálních filmů Docalliancefilms.cz nabízí od pondělí 4. října do následujícího pondělí 11. října zdarma k vidění film Vítejte v… (viac)
Reklama