My děti ze stanice Zoo
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Réžia:
Uli EdelScenár:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (viac)Obsahy(2)
Keď trinásťročná Christiane F. spoznala berlínsku scénu konca sedemdesiatych rokov, jej život sa drasticky zmenil. Čoskoro sa stala závislou na heroíne a kým ráno sa snažila chodiť do školy, popoludní zháňala peniaze na ďalšiu dávku prostitúciou. Jej najbližší priatelia začali postupne umierať. Keď mala štrnásť rokov, vyrozprávala svoj príbeh novinárom z časopisu Stern. Výsledná kniha sa stala besellerom a film, ktorý čoskoro nasledoval, hitom. (RTVS)
(viac)Recenzie (553)
Jak jistě všichni ví, příběh je natáčen podle skutečné události, kdy hlavní hrdinka vypovídala o svém životě a formou reportáží. Vše vycházelo nejprve v časopise Stern, později i v knižní podobě. Toto je zfilmovaná verze, a je pěkně drsná a reálná. Přidáme-li v jaké době byl film natočen, pak klobouk dolů před odvahou tvůrců. S knihou filmovou verzi srovnávat nelze, neboť literatura má nespornou výhodu barvitějšího vylíčení. Slovy jde spousta věcí vyjádřit lépe. Proto jsou vždy filmy v tomto ohledu většinou jednodušší. Vysoké hodnocení filmu patří hlavně za autenticitu. Ani v dnešní době si nevybavuji film, který realisticky vykresluje pohled na vývoj závislosti, změnu osobnosti nebo žebříčku hodnot. Herecké výkony jsou dost odstrašující, v dobrém slova smyslu. A za co dávám velké plus je za účinkování Davida Bowieho. ()
Na úvod bych měl asi napsat, že knihu neznám. Hodně lidí, který četli knihu, tady píšou, že film je zmatenej, nedává smysl a bez knihy by se vůbec neorientovali v ději. Já tenhle pocit neměl. Několik menších trhlin ve scénáři bych sice našel, ale pro celkový vyznění filmu podle mě nešlo o nic zásadního. Kdybych znal knihu, možná bych měl jinej názor. Asi je v tomto případě neznalost knižní předlohy výhodou. Ale neřešíme tu knihy, ale filmy, takže zpět k filmu. Film mě dostal svou atmosférou (pro někoho z Jižňáku je sídliště v Západnim Berlíně přecejenom trochu bližší, než New York nebo Chicago), hodně mě překvapili herci (zejména Natja Brunckhorst v hlavní roli byla naprosto přesvědčivá) a našlo se tam několik opravdu silnejch scén, který si budu asi dlouho pamatovat. Vadil mi akorát poněkud useknutej konec... K_A_MK_A_M: Samozřejmě, že se dá herák i šňupnout. Dostane se na sliznici a následně do krevního oběhu. Akorát je nájezd asi o něco pomalejší, než když se to střelí rovnou do žíly. P.S. Už jsem si přečet i knihu. Film je oproti knize hodně osekanej, ale hodnocení nechávám. ()
Jeden z nejpůsobivějších filmů o drogách. Proč? Naturalisticky vykresluje vše, a ukazuje tak surovost a špínu drog. Ukazuje přesně tolik, kolik je potřeba, ne víc ne míň. Je naprosto skutečný, nepřikrášlený, nechce vás přesvědčit, že drogy jsou špatné či dobré, jen ukazuje, co umí, co drogy přináší, jaký je život narkomana/narkomanky... V tom všem hnusu, který vás občas přinutí přivřít oči, najdete přece jen něco - uvidíte malou naivní životem znuděnou a zamilovanou holku, stejnou jako my všichni. ()
Pro diváka, který má již několik podobných snímků za sebou, je to stále stejná pohádka... Žádné překvapení, žádný údiv, jen stále stejné kroucení hlavou nad inteligencí mladých lidí, kteří si dobrovolně ničí život. Jakápak je to potom síla se vším skončit, když jsem dost slabý na to, abych začal? WTF a mrazení se nekonaly. Faktem ale je, že Uli Edel to zmáknul dávno před Dannym Boylem a dalšími, kteří se pokusili věrně zachytit problematiku tvrdých drog - za to mu patří ohromné plus. Herecký výkon hlavní představitelky byl mrazivě autentický, tu holku museli nalévat alkoholem, nebo nutit šňupat koks :)! Drsné, přesvědčivé, DEPRESIVNÍ, ale lehce zařaditelné a tím pádem paradoxně ne tak silné. ()
Pokud divák četl knihu, srovnání s ní se film nevyhne. A v jejím stínu neobstojí. Pro svou zkratkovitost ve zvláštním spojení se zdlouhavostí. Svým způsobem je ten film hrozně moc pomalý, i proto nestíhá a vynechává spoustu důležitých a "zajímavých" věcí z Christianina života. Ve své době však svou sílů a důraz mít mohl, to je nepochybné. Dnes už však jen tiše šumí, zatímco kniha pořád dokáže pořádně nakopnout do koulí. V podstatě je pro ěm film zklamání a dál už se budu vracet zase jen a jen ke knize. ()
Galéria (70)
Zaujímavosti (34)
- Ve scéně, kdy si Christiane dělá tetování a pouští si desku Davida Bowieho „ChangesOneBowie“, je slyšet song „Heroes-Helden“, který se však na této desce vůbec nenachází. (Trainspotter)
- Název knihy Christiane F. Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) odkazuje na německý název dětské knihy Astrid Lindgren Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947). V německy mluvící Evropě je totiž práce švédské spisovatelky chápána skrze tzv. Bullerbü-Syndrom, idealizaci Švédska jako ideální krajiny dětství odehrávajícího se v dřevěných domcích, v blízkosti jezer, lesů, kde jsou všichni plavovlasí, šťastní. Což je v každém ohledu klíčový kontrast k životu dětských narkomanů z okolí berlínského nádraží Zoologischer Garten. V češtině tato asociace není tak zřejmá, protože u nás jsou knihy z dětské série známy pod souhrným názvem Děti z Bullerbynu a kniha Christiane F. jako My děti ze stanice ZOO. (NinadeL)
- Pri natáčaní na verejných toaletách bez povolenia Uli Edel náhodou natrafil na veľké vrecko heroínu, ktoré tam bolo ukryté. Edel chcel predať heroín na financovanie filmových nákladov. Kým sa na to snažil prehovoriť producenta Bernda Eichingera, vošiel dnu nebezpečne vyzerajúci feťák, ktorý vyzeral, že zaútočí na Natju Brunckhorst. Edel vtedy po ňom rýchlo hodil tašku a feťák sa otočil, utiekol a už ho nikdy nikto nevidel. (Arsenal83)
Reklama