Hot Water
Scenár:
Tim WhelanKamera:
Walter LundinHudba:
Adrian JohnstonHrajú:
Harold Lloyd, Jobyna Ralston, Colin Kenny, Edgar Dearing, Charles Stevenson, Pat Harmon, Josephine Crowell, S.D. WilcoxObsahy(1)
„Stejně jako všichni mám i já rád příběhové filmy, ale někdy se bojím, abych to s uměním nepřehnal a jaksi nezapomněl, že děláme komedie. Chvála kritiky je příjemná, ale může stoupnout do hlavy," projevil Lloyd veřejně obavy, aby pro přílišnou snahu o hlubší charakterizaci či psychologickou motivaci své postavy Chlapce nepřišel o popularitu. Veden těmito úvahami se jeho tým v Přenešťastném mužíčkovi na rozdíl od filmu Putička soustředí spíše na pyrotechnický rachot komiky. Předně, stavba příběhu je vyloženě sekvenčně epizodická. Skládá se ze třech víceméně samostatných částí. V první se Harold snaží dopravit domů nákup dle přemrštěného manželčina požadavku včetně bonusu za největší nákup toho dne v podobě živého krocana. Ve druhé části se v novém autě vydává na projížďku se suitou manželčina protivného příbuzenstva a ve třetí se „pouze" vypořádává s nesnesitelnou tchyní. Během těchto akcí se Lloyd nijak nesnaží sdělit o své postavě sebenepatrnější charakterové upřesnění. Působí velmi neutrálně. Není například ani mimořádně plachý, ani plný sebedůvěry, není ani zbabělý, ani překvapivě odvážný, neznáme jeho společenské zařazení a o jeho povolání se také nic nedozvíme. Nahlédnout do jeho osobní historie či psychologie už vůbec nemůžeme. Dozvídáme se jen, že z přesvědčeného starého mládence se promění v přeochotného manžílka. Po této stránce je Přenešťastný mužíček skutečně dokonalým opakem Putičky. Jedná se vlastně pouze o tři variace na jedno téma, dané obyčejností manžílkovy existence: téma frustrace z nevydařených, zcela běžných situací či zkažené radosti z promarněných příležitostí. Lloydův hrdina zde těží komický materiál z té nejobyčejnější všednosti, ale naprosto bravurně. Zvláště střední část vyjížďky novým autem působí dojmem jediné, ale téměř nekonečné sekvence stále stupňovaných gagů. Nádherně ilustruje výrok Stana Laurela: „Harold mě rozesmál málokdy, ale obdivuji jeho vynalézavost. Je to velmi chytrý komik. Nejlepší mezi vážnými komiky." Ze všech Llodových celovečerních komedií dvacátých let je Přenešťastný mužíček svou povahou nejvíce věren tradici sennettovské komedie z předcházejícího desetiletí, tedy nejblíže situační frašce. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (8)
Směsice všeho, co jsem měla možnost vidět od Lloyda. Vyzkoušel si vše a nakonec to spojil. Geniální. // 38. LFŠ UH 2012 ()
Nějak tak jsem čekal, že se Harold na konci pochlapí, ale On nic. Základním problémem této hodinové grotesky je to, že je tvořena třemi krátkými dvacetiminutovkami, třemi variacemi na dané téma. Závěrečná třetina je tedy samostatným úsekem, a film místo toho aby kulminoval nějakou bláznivou honičkou, tak se třikrát rozbíhá od začátku.. ()
Harold Lloyd, můj oblíbenec, mě přinutil v On, hrdina dne plácat se smíchy do stehen a v O patro výš žasnout nad tím, čeho všeho je člověk schopen. Ale v Přenešťastném mužíčkovi mi bránici jen tak trochu polechtal, párkrát jsem se uchechtl, ale to mi od mistra jeho formátu přijde málo. Zvykl jsem si od něj vídat kousky na pomezí zábavy a nebezpečí, gagy dokonale propracované a načasované, ale to se v této komedii nekoná. Krocan je sice fajn, ale jinak spíš průměr. ()
Asi přišel čas, abych podarovala i Harolda Lloyda nějakým tím komentářem. Zatím jsem viděla zhruba dvacet jeho filmů a ještě mě nějakých pět až deset čeká, přesto si troufnu říct, že tenhle je jeden z nejlepších. Kromě toho, že téměř všechno je zde ohromně vtipné (tzn. romantické či sentimentální momenty =pro mě ne tolik zajímavé= jsou potlačeny na minimum, což se o některých jeho jiných filmech říct nedá), jsme ještě také svědky takzvaně bezodpadkové dramaturgie. Pes, myš, auto, zaslechnuté útržky rozhovoru, nic nepřijde nazmar. A všemu se zplna hrdla zasmějeme. Jak jsem byla k Haroldovi zpočátku skeptická, tak teď říkám, dobrá práce kluku. Buster Keaton bude vždycky na prvním místě a Lloyd se tímto usazuje hned za něj. Po něm následuje Fatty Roscoe Arbuckle. Chaplina nikam usazovat nebudu, protože jeho grotesky mě urputně nebaví a opravdu nechápu jejich oblíbenost, ale což, nemůže se všem líbit všechno. ()
Nejlepší je část odehrávající se v novém automobilu, ke konci už to jde trochu dolů, ale pořád vesměs kvalitní. Fascinuje mě, jak se v té době (ne)řešily dopravní nehody. Harold Lloyd na mě výjimečně nepůsobil křečovitě. Nicméně stejně jako kolegyně Morien, i já pokládám za krále grotesky Bustera Keatona. ()
Galéria (8)
Fotka © Pathé Exchange
Reklama