Devatenáct klavírů

Zařazení do oddechových retropořadů je v tomto případě podle všech vnějškových znaků na místě. Skutečnost je však - tentokrát pozitivně - složitější. Prvorepublikové téma je velkou černou dírou polistopadové dramatiky vůbec. Ve většině případů jsme konfrontováni buď s relativně dobře odvedeným oddechem (ČETNICKÉ HUMORESKY), nebo - bohužel nejčastěji - s různými deriváty skutečné kvality. Literární předlohy zakladatelského klasika českého kriminálního žánru Emila Vachka jsou výchozí zárukou kvalitního diváckého zážitku (snad poprvé se o tom český divák mohl přesvědčit již před více než šedesáti lety v TŘINÁCTÉM REVÍRU). Fantův scénář a Kleinova režie prvorepublikovou detektivku tohoto levicového spisovatele posouvají do polohy zčásti thrilleru, zčásti silného příběhu z konce První republiky (zhruba léta 1936-1937). Umístění příběhu do Karlových Varů spolu s motivy Mnichova a Vídně propůjčuje této televizní filmové inscenaci ráz silného pohledu do německo-českých vztahů třicátých let (minimálně o řád silnější než třetí řada dobrých ČETNICKÝCH HUMORESEK). Kulisy, v nichž se příběh odehrává, zejména důvěrná znalost agrárnické části tehdejší ústřední exekutivy, sloučeny s pronikavou psychologickou kresbou protagonistů díla, evokují s až hrůzně působící věrohodností obrazu doby postupný nástup henleinovského hnědého moru. Předjímají současně holokaust. Počínání prvorepublikové kriminální policie - tradiční elity všech policií celého světa - vyznívá současně jako přesvědčivá obhajoba síly a kvality naší prvorepublikové demokracie. Nejen Donutil, ale i Holub, Vetchý, ale také Pavlata ve skvěle podané roli německočeského antifašisty, který se může spolehnout na sílu a odolnost demokracii oddaného dělnického kolektiva (chlapi z Mosrovky) právě tak jako Issová za těchto okolností dostávají ze svých partů maximum a dotvářejí špičkovou kvalitu inscenace, jíž nechybí ani česká protiněmecká poťouchlost (až haškovsky pojaté epizody s německou filmovou superhvězdou z grandhotelu PUPP). Po delší době nabídla česká televize veřejné služby svým plátcům prvotřídní zážitek. Lze si jen přát, aby jich bylo mnohem, mnohem více. (21.12.2008)

Příjemná detektivka z nepříjemných dob. Už jen herecké obsazení zajišťuje kvalitní televizní podívanou a tak se také děje. Příběh není nikterak složitý a je značně podbarven dusnou atmosférou sudetských oblastí konce třicátých let. Myslím, že se jí podařilo vystihnout dost dobře a přirozeně. Film poklidně spěje k celkem očekávanému konci a tvoří tak celkem příjemný doplněk nedělního večera. Nic víc jeho cílem jistě ani nebylo a já dávám spokojené tři. Jen dodám, že z herců se mi nejvíc líbil hoteliér Marián Labuda se svým čepečkem:-) (21.12.2008)

Konečně pro mě velmi zajímavý příběh, tedy, co se týká doby ve které se odehrává. Nejsem žádný specialista na druhou světovou válku a na události odehrávající se před ní. Tím ale nechci říct, že by mě ta doba nezajímala. Byla to doba poměrně divoká. Vztahy mezi Čechy a Němci byly velmi napjaté a neuspokojivé. Nakonec vše vyvrcholilo Mnichovským diktátem. Nápad s klavíry byl originální. Já jsem si myslela, že na jednom z nich bude vyryto číslo bankovního účtu nebo kombinace čísel k sejfu, ale všechno bylo jinak. Požitkář Klubíčko je tu pouze do počtu. O všechno se v podstatě starají Veverka s Tykačem. (31.08.2011)

Asi nejlepší díl ze série kriminálních případů, které vyšetřuje detektiv Klubíčko v podání Miroslava Donutila. Dobová atmosféra naprosto dokonalá, herecké obsazení hodně dobré, až jsem byl překvapen. Filmy Dušana Kleina po roce 2000 řadím spíše k podprůměrným i díky hereckým výkonům. Devatenáct klavírů je však nadprůměrná podívaná, která solidně buduje finále a herci svoje role hrají perfektně přesvědčivě. Hudební skladatel Emil Viklický pozdvihl úroveň na temnější notu klavírním etudou, která jakoby vypadla z Kubrickova Eyes wide shut. V celkovém výsledku film působí zlověstným dojmem hlavně kvůli předmnichovským událostem. Velice silné čtyři hvězdy. (20.07.2020)

Ačkoliv k britským ranním stravovacím návykům pohlíží s despektem, patřičně suchý humor požitkářský inspektor Klubíčko rozhodně nepostrádá. Jistá režisérská ruka i přesné vykreslení nacistické předválečné deky ležící nejen na Karlsbadu dělají z 19 klavírů více než průměrnou detektivní inscenaci. Nechce se věřit, že ten samý autor je podepsán i pod zvěrstvem Svatba na bitevním poli. (05.01.2009)