X-Men: Prvá trieda

Nešel jsem na nové X-Men, ale na nového Vaughna. Což možná byla chyba, protože ho studio otupilo v jeho energetickém nespoutaném projevu. I tak je to výtečné, ne že ne, ale výraznější šedesátková stylizace (momenty kdy se přeci jen dostane ke slovu patří mezi nejlepší) a menší epizodičnost by tomu pomohla, stejně jako pokrácení finálního přepísknutého střetu. Vaughnovi to ostatně nejvíce šlape ve scénách o pár hercích a stupňovaným "spaghetti westernovým" napětím à la argentinský bar. Postavy sice poněkud jednorozměrné, ale herci je táhnou nahoru suverénním způsobem; především pak trio Fassbender - Bacon - McAvoy. (03.06.2011)

Když vzpomenu na prequely podobného ražení (akční sci-fi), tedy Star Wars Ep. III a Star Trek, přijde mi, že si s předcházející, resp. se znalostí dějově nadcházející látky pohrávaly krapet lépe. Vaughn si jde za svým, využívá svět genetických mutací lidí X, ale rozehrává s nimi partii dle svého gusta - stylovou a především dobovou hříčku, reflektující reálné události, která fakta z X-menů pouze zakotvuje do svých hnacích motorů. Dívá se na to pěkně, ocenit se dá jak kvalitní řemeslo, tak do jisté míry i originální přístup, avšak krom ústředního dua, se zdá, že ostatní X-meni hrají jen křoví. Na První třídu zkrátka lze nahlížet jen očima ústředního dua, objektivní náhled sociologického nádechu z venčí, oproti Singerovým X-Menům, zaostává. 8/10 (27.07.2011)

Rozčarování a zklamání nad filmem, který je podivně nekonzistentní, jede na půl plynu a navrch se dopouští neuvěřitelného množství prohřešků vůči původní trilogii... Jakoby se Vaughn pokoušel o vlastní Watchmeny, ale neměl k dispozici dostatečně kvalitní scénář a především dostatečně propracované postavy. Povrchnost z tohohle konstruktu cáka na všechny strany, stejně jako evidentní poplatnost očekáváním. Jakoby jediným účelem filmu bylo ukázat, jak se vlastně stalo to, co se stalo... Už dlouho mě žádný film tak strašně ne nevtáhnul, takhle chladný dojem jsem měl naposledy snad u remaku Dne, kdy se zastavila země. A to ani nemluvím o tom, jak strašně cheesy a nezvládnutě občas působí (triky, masky, nevýrazná hudba, podivná psychologie, zbytečné postavy, ...) (23.06.2011)

X-Men: První třída je více než důstojným pokračováním (dnes již i filmového) fenoménu, který po matném Posledním vzdoru a vlažně přijatém Wolverineovi potřeboval chytit druhý dech. Vaughn překvapuje tím, že se nesnaží přijít s něčím vyloženě novým. Místo toho navazuje na styl, jakým kdysi bodoval Singer. Pro někoho to může být málo. Pro mě je to téměř na hraně dokonalosti. Hrozná škoda, že Vaughn kdysi vycouval z režie Posledního vzdoru. Celý ten x-menovský vesmír mohl být dnes (v rámci filmů) úplně jinde. Ale tak lepší pozdě, nežli vůbec. (30.05.2011)

Fanoušci komiksových blockbusterů mohou zůstat v klidu. Moje jediná hvězdička neznamená, že by byli jakkoliv ochuzeni o tučnou porci triků, akce a dobrodružství svých oblíbených hrdinů, podanou nesporně na řemeslně slušné úrovni. Souvisí především s tím, že adaptace superhrdinských komiksů patří k žánrům, k nimž mám vyloženě záporný vztah. Považuji se za racionálního člověka a upřednostňuji vědeckou metodu při zkoumání okolního světa. Superhrdinský komiks mě vždy odpuzoval svým úzkým propojením se sférou paranormální mystiky. Výjimečné schopnosti superhrdinů vycházejí z náboženských představ a jejich svět stojí na myšlence rituálních nadpřirozených sil. Vědecké objevy a technika slouží obvykle jako pouhé rekvizity a superhrdinové z X-Menů mají mnohem blíž k pohanským bohům než k postavám mého oblíbeného žánru sci-fi. Supermani a X-Meni to tedy u mě mají mimořádně těžké. Pokud u mě přece jen chtějí zabodovat, musí přijít s podstatně hlubší psychologií, než jaká je zvykem u běžných blockbusterů (v X-Men: První třídě má bohužel psychologie postav rozměr letící kulky), a s propracovanými charaktery (v První třídě i tak zásadní rozhodnutí jako přidat se na určitou stranu barikády vypadají, jako by si jejich aktéři právě hodili mincí). Režisér musí přijít s rafinovaně strukturovaným vyprávěním (srovnejte si neskutečně vymazlené intro ze Sniderových Strážců s Vaughnovou První třídou, ze které je cítit popkorn na dálku). Rozumím tomu, že k žánru nezbytně patří nadsázka, ale i tady oceňuji střídmost a dávám v rámci možností přednost dodržování přírodních zákonů. Posledním hřebíkem do rakve je Vaughnova schopnost vycházet vstříc potřebám zábavychtivých puberťáků. S teenagery to zkrátka umí, ale u mě přesně s tímhle naráží, jednoduše nepatřím do jeho cílové skupiny diváků. Celkový dojem: 25 %. (12.06.2017)