Réžia:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková, Jana Synková, Petr Vacek, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Dalimil Klapka, Jan Laibl, Jiří Bruder (viac)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Televizní zpracování humoristického románu Zdeňka Jirotky Saturnin, ze kterého až nůžkami střihačů vznikl stejnojmenný celovečerní film. Jiří Oulický, drobný pražský úředníček, jehož nejmilejší zábavou bývá poklidná večerní partička kulečníku s přítelem doktorem Vlachem, si nedávno najmul sluhu. Nebo přesněji - Saturnina. Protože Saturnin není obyčejný sluha, který by postával u dveří a říkal: "Dobré ráno, milady", anebo: "Jak jste se dnes vyspal, milostpane?" Saturnin je nezkrotný živel, poťouchlý dobrodruh s ďábelským smyslem pro humor, člověk nesmírně si vážící lidí moudrých a opovrhující osobami značně hloupými. A tak je více než jisté, že život Jiřího Oulického už nikdy nepoběží ve starých kolejích. Na hausbótu, v kavárně, v rezidenci Jiřího dědečka, všude je to jen a jen Saturnin, kdo má přinejmenším morálně navrch. (dopitak)
(viac)Recenzie používateľa honajz k tomuto seriálu (2)
Saturnin (1994)
Nelíbí se mi tahle verze, protože připomíná spíše rozhlasovou hru. Ano, příjemně starosvětskou, ale rozhlasovou. Všechny vtipy jsou bez ladu a skladu odvyprávěny. Chybí tomu inscenační nápad, převedení slovních vtipů do obrazových. Už jen ten začátek - představte si, jak by jinak vypadala úvodní scéna, kdybychom ve velkém detailu viděli tvář doktora, na níž občas přistane šlehačka, a on naprosto vážně vypráví svou o koblihách. A jak kamera odjíždí, vidíme v celku, jak celá kavárna spolu bojuje a svádí šlehačkovo-koblihovou bitvu. Prostě se na to sice příjemně dívá, ale vtipy jsou zabité, občas dokonce stokrát zopakované, aby je pochopil i největší blbec (ví Bůh-výbuch), a jedinými pozitivy jsou dokonalý Vízner a ke konci setapouch. ()
Epizoda 1 (1994) (E01)
Dodnes si myslím, že to Věrčák uchopil za špatný konec. Místo, aby z knižních frků udělal filmově-obrazové, otrocky přeříkává pasáže z knihy, někdy raději dvakrát, aby divák nedovtipa pochopil, takže to působí jako rozhlasová hra. Alespoň dobrá hudba, skvělý Vízner a plus za scénu s lvicí (!), nikoliv lvem, jak je nám tvrzeno, která se takhle jednou v noci usalaší na konečné Na Zvonařce. ()