Turínsky kôň

Nepovažujem sa za úplne mainstreamového diváka ani za artového, skôr preferujem žánrovky. Preto som bola veľmi zvedavá, ako dopadne moje stretnutie s Koňom. A na moje počudovanie a potešenie - veľmi dobre. Vidieť v dnešnej dobe na plátne súčasný čb film je príjemné spestrenie. Hlavne preto, že farba nechýba a táto "dvojfarebnosť" je o to zaujímavejšia. Sledovať Koňa mi uľahčoval jediný, neustále sa opakujúci hudobný motív. Bol úžasný, ale musím priznať, že ku koncu filmu mi už evokoval pomalú stratu môjho rozumu. Presne ako ten vietor. Na takom mieste, ako žijú dve hlavné postavy, by mi onedlho preskočilo. Jeden zemiak, jeden kôň, jedna studňa a jedno kultúrne okienko. Nie, minimálne bez knihy by som to neprežila. Neviem si predstaviť, že by som si tento film zapla v kompe. Buď by som ho pozerala týždeň na pokračovanie alebo vypla po 20 minútach a už nezapla. A to by bola veľká škoda. Vo svojej jednoduchosti naliehavý a to sa mi na ňom páči. Aj keď postavám rozumiem asi menej ako mimozemšťanom. (Prehliadka mimoriadnych filmov, Kinema. Kino Mladosť, 19.2.2012) (09.03.2012)

Možná, kdyby to bylo kratší a víc se tam střílelo... Kdyby se tam víc něco řešilo, kdyby bylo pro mě jasnější, kdo je padouch a kdo hrdina. Kdyby alespoň na pár vteřin někde ukázali (ženská) prsa, kdyby třeba někdo někam spadl nebo pustil pšouk... Jo, je to samé kdyby, ale kdyby to tak bylo, určitě bych se dokoukal do konce. (17.04.2013)

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

První film Bély Tarra který jsem viděl - pohříchu mám ve filmovém vzdělání ještě značné mezery. Na jméno tohoto režiséra jsem nedávno poprvé narazil v diskuzi k tvorbě Ivana Vojnára a když jsem si přečetl verbalův zdejší geni(t)ální komentář, musel jsem si "Turínského koně" ihned sehnat - rozhodně nelituji. Bez ohledu na filosofické či jiné výklady tohoto snímku, pro mne se jedná především o nevšední estetický zážitek a mimořádně působivé přenesení pocitů (nejen emocí, ale zde především fyzického vnímání chladu, větru, všeprostupující sychravosti) z plátna (respektive obrazovky) na diváka.Svojí verzi výkladu smyslu "Turínského koně" pochopitelně mám, ale abych se vyhnul nenávistnému spílání antiintelektuálně zaměřených komentátorů, nechám si ji pro sebe, stejně jako obšírné (byť pro fanoušky filmu možná zajímavé) srovnávání snímku s tvorbou jiných umělců. Zkrátka a dobře - další díla Bély Tarra hodlám shlédnout v brzké době a soudě podle "Turínského koně", mohu jeho originální vidění světa jenom doporučit. (08.11.2013)

Ak chcete tento film v zdraví dopozerať až do konca, musíte hlavne presne vedieť do čoho idete a neočakávať, že jeho tvár sa bude časom meniť. Je to čiernobiely film, s minimom slov a len 30! zábermi pri dĺžke dve a pol hodiny. To znamená nekonečne dlhé zábery, ktoré skúšajú trpezlivosť diváka. 3 minúty sa varia zemiaky, ďalšie 3 minúty ich jedia a nasleduje 4-minútový pohľad von z okna – to všetko často len so statickou kamerou, pričom tieto činnosti sa ešte niekoľkokrát zopakujú. Priznávam, bola to nuda, ktorú narušili len občasné vsuvky, ako monológ tajomného návštevníka či príchod cigánov. Ale niekoľko vecí sa mi tu páčilo. V prvom rade je to celková atmosféra, neutíchajúca víchrica vytvára až postapokalyptické prostredie. Ďalej je to diabolská hudba, ktorá mi určite zostane v hlave ešte niekoľko dní a niektoré zručne natočené scény – napríklad hneď tá prvá má v sebe veľkú silu. Chápem aj, že Béla Tarr tým chcel niečo povedať, k čomu mi pomohlo aj prečítanie pár recenzií. Do pozornosti dávam napríklad túto. (31.08.2012)