The Hunchback of Notre Dame
Réžia:
William DieterleKamera:
Joseph H. AugustHudba:
Alfred NewmanHrajú:
Charles Laughton, Cedric Hardwicke, Thomas Mitchell, Maureen O'Hara, Edmond O'Brien, Alan Marshal, Walter Hampden, Harry Davenport, Katharine Alexander (viac)Obsahy(1)
Do Paříže přichází tlupa potulných cikánů, aby si na tržišti přivydělali peníze ke svému kočovnému životu. Krásná Esmeralda tančí k potěše především pánské části přihlížejících, a líbí se nejen kapitánu lučištníku Phoebovi, ale i herci Grengoirovi, který se marně snaží svou hrou zaujmout diváky. Jenomže cikáni nejsou ve městě žádoucí a vojáci se je snaží vyhnat z města. Esmeralda se uchýlí do kostela matky boží a prosí pannu Marii o slitování se svým národem. Zde jí zastihne vysoký církevní hodnostář Frollo, který při pohledu na ní pocítí touhu a chce Esmeraldu získat. Dívka mu uteče. V městě je již tma a nebezpečno. Frollo totiž posílá za Esmeraldou svého služebníka hluchého a znetvořeného hrbáče Quasimoda. Tomu se sice podaří dívku chytit, ale únosu zabrání Grengoire, který přivolává pomoc a vojáci hrbáče zatýkají s tím, že bude druhý den pranýřován, za únos. Esmeralda je odvedena ke králi podsvětí a současně s ní je sem nedobrovolně odveden i Grengoire, kterého považují za špeha a chtějí jej pověsit. Esmeralda ho zachraňuje, a stává se podle nepsaného zákona pařížské spodiny jeho ženou…… (marťan)
(viac)Recenzie (40)
,,ČLOVEK PRED ŠKAREDOSŤOU CÚVA A PREDSA JE NA ŇU ZVEDAVÝ. JE TO AŽ DIABOLSKY LÁKAVÉ." __ Vo svojej dobe musel byť film úplná bomba ... a JE ním aj teraz! Zvonár nie je síce dokonalým filmom, ale je takmer dokonalým. Dieterleho réžia nie je bezchybná a rovnako to platí aj o scenári, nejde však aj tak filmu uprieť ako odzbrojujúco je nakrútený. Je v ňom badateľná naivita a typický filmársky štýl starého Hollywoodu, no napr. scéna keď Gringoire zablúdi do ,,Dvora divov" uchváti takým hororovým vyznením, že by smelo obstála aj v súčasnej konkurencii. Charlesa Laughtona mám rád - tento herec, širšiemu diváckemu publiku najznámejší skôr z Kubrickovho ,,Spartakusa" , bol jednou z popredných hereckých osobností svojej doby. Ako Quasimodo je famózny a určite tiež udiví na svoju dobu prepracovaným make-upom (Quinn v novšej verzii z roku 1956 bol oproti nemu krásavec) a tým, ako si dokonale herecky vystačí len s trochou mimiky a niekoľkými ťažko zrozumiteľnými vetami. Skôr potom zamrzí, že Maureen O ´Hara tu má k cigánom asi tak blízko ako ja k Mongolom, čo by sa dalo ospravedlniť dobou vzniku. Menej sa však už dá prepáčiť mierne trpký happy end, ktorý ma nakoniec príjmul nadšenie zo sledovania znížiť z výslnia najvyššieho hodnotenie. I tak doteraz najlepší ,,Zvonár", akého som videl - 4.5* (145. hodnotenie, 20. komentár k filmu) ()
V pořadí asi pátá z bezpočtu adaptací Hugova románu, pro mne ovšem číslo 1. Velmi napínavé i když znáte konec, kvalitní obsazení a řada vyloženě hororových, stále vcelku děsivých scén. Středověk jednoduše nebyl pěknej. Až tady mi taky došla ta podobnost mezi osudem Quasimoda a Střihorukého Edwarda. 85% ()
Priznávam, nie som schopná úplne oceniť tento film, z ktorého občas sála nepríjemne nudná atmosféra. Očarila ma však dobrácka Esmeralda, nakláňajúca sa s láskavým úsmevom k uväznenému Quasimodovi s pohárom vody, odzbrojil ma romantický kontrast znetvorenej tváre a krásnej duše, získal si ma povýšenecký Frollo, upevňujúci celý život potrebnú morálku a nakoniec schopný klesnúť na dno priepasti pre jeden povznášajúci, no preňho zakázaný ľudský cit. Milujem tú scénu predostretia hĺbky Quasimodovho srdca, jeho chvíľkový prejav slabosti a nadľudskej dobroty. Nedokážem pomenovať svoje dojmy. Čakala som niečo iné, no dostala som ľudskosť prelínajúcu sa s pokrytectvom. Som dojatá, aj keď vlastne neviem, prečo. 70% ()
ocenenia : MFF Cannes 1939 - jediný film, ktorý bol, ako súkromné predstavenie, premietnutý na festivale Cannes 1939. Ten sa nakoniec kvôli vojne zrušil (začiatok festivalu bol plánovaný na 1.septembra 1939, čiže presne na deň, kedy nakoniec vypukla II. svetová vojna) (zdroj: tu) ()
Charles Laughton překvapil svým hrbáčem, znám ho spíše z poněkund jiných rolí. Za nejsilnější scénu považuji Quasimodovo "zcizení" Esmeraldy z rukou mistra popravčího. Celkové zpracování odráží zuřivost středověku. Jsou zde velmi pěkné masové scény. Žádný propadák se nekonal, ovšem ani žádné nadšení, ze kterého bych pak nemohl spát. ()
Galéria (45)
Fotka © RKO Radio Pictures
Reklama