Štvrtý druh

Pravda v tomhle filmu prý podle studia Universal není. Ale je jen na nás, jak tenhle film pochopíme a pochopit ho můžeme skutečně všelijak. Ve skutečnosti přesně ten příběh, co se odehrál v tomhle filmu, realita není. Autoři to všechno geniálně vymysleli. Zakomponovali dohromady skutečný horor a třesoucí se šílenost a la Záhada Blair Witch do jednoho takovým stylem, že se tomu věřit prostě musí. A pokud do toho filmu jdete s tím, že chcete vidět zajímavý, originální přběh a o něm toho příliš nevíte, tak si ho užijete. I když ten začátek se nezdá, později se to rozjede. Nutno dodat, že ne všecko na filmu je lež. Když Milla Jovovich tvrdí, že deset milionů lidí na světě má zkušenosti se setkáním s mimozemšťany. Je třeba si uvědomit, že ten film vůbec nemusí být lež. Už se stalo, že pár sci-fi bylo natočeno a pár let na to přišel nějaký vyvrhel vědec z Oblasti 51 v rozhovoru, že ten film vlastně žádná fikce není. Nedivil bych se, kdyby tohle byl jeden z těch utajených případů, o kterém nějaký jiný vědec bude za pár let mluvit jako o dobře zakamuflované realitě. Jen by mě zajímalo, jak autory napadlo použít jako komunikační jazyk mimozemšťanů právě summerštinu. Zajímavý nápad, nebo spíš jen čerpali ze skutečných faktů? Bůhví. (30.01.2010)

Tenhle film se hrozně těžko hodnotí. Mám v sobě takový tok myšlenek a emocí, že pořádně nevím jak tohle zhodnotit. Po dlouhé době první film, u kterého jsem cítil zděšení. Na horory koukám často, jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, ale sleduji je kvůli strachu, zděšení nesnáším. Jako horor mě Čtvrtý druh rozsekal na kousky, bál jsem se jako malé dítě. Kdyby tvůrci nezařadili skutečné záběry do filmu, neuspěl by. Strach a hrůzu totiž nenahání hraná část, ale ta reálná, nebo spíše hraná podpořená reálnou? Těžko říct. Film šíří strach do myslí diváků nikoliv snad obrazem, který sledují ale podsouváním myšlenek. Největší hrůzu si tedy způsobí divák sám a to ve své hlavě. Málokdo by přijmul fakt, že se mu stává to samé jako obyvatelům alijašského městečka. Příjmout fakt, že nad lidmi je vyšší druh, který má špatné úmysly je hrůzostrašné samo o sobě. Film si mě podmanil a tento komentář je toho důkazem. Pokud mám dodržet odstup, tak se musím zamyslet nad hlavním prvkem - reálným záběrem. Těžko usoudit zda je skutečným. Těžko hodnotit zda by psycholožka přišla po dvou letech na setkání s režisérem nenamalovaná, mastná a s výrazem smrtky. Těžko hodnotit zda by vůbec chtěla spolupracovat. Největší otázkou tak je proč se vlastně nechala natáčet v roce 2002 a film byl zrežírovaný o sedm let později stejným člověkem, se kterým se bavila ve studiu. Film znesl spousty otázek, které se netýkají jeho děje, ale okolností při natáčení. Proto neřeším "šum při únosech", ale zda byl film realný příběh, podpořený reálným záběrem, nebo jeden velký fake začínajícího režiséra, který chtěl za každou cenu Blair Witch 2. Mimochodem, neznám žádnou policejní jednotku na světě, která by propůjčila záběry vyvraždění rodiny, pochybnému filmu o únosech mimozemšťanů. (psáno v době masivní reklamní kampaně, která tvrdila, že film je podle skutečných událostí a obsahuje real záběry) 70% 23.01. 2010 (23.01.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Počáteční minuty jsou výborné.. jenže nic netrvá věčně a snímek se BOHUŽEL hodlal stát něčím víc než jen béčkem o mimozemšťanech a ve vlastních ambicích se kapánek zašmodrchal. Zajímavý nápad, z kterého se trošku stává módní vlna.. někoho nadchne, jiného naštve. Já zůstal někde na půli cesty, o to snáz se mi na něj zapomínalo!! (31.03.2010)

Byla v tomhle filmu přesladká Milla tak mdlá, protože to vyžadovala její role, nebo čistě proto, že jí natáčení nudilo stejně jako mě samotný film, ale chechtáky jsou holt chechtáky? Druhá hvězdička za nápad s rádoby autentickými záběry, jejichž prostřihy však taky po čase začnou spíš prudit a otravovat. Ke konci už to docela šlo, ale husinu mi to teda nenahánělo ani vteřinu, to už mi jí víc naháněla šéfka v Paulovi! Jdu vymazat film z paměti svého harddisku, ale bohužel bez summerského doprovodu, tak snad se nevrátí... (30.09.2011)