Dánske dievča

Nejhorší možný způsob, jak uchopit životopis nekonvenčního člověka, je natočit to právě takhle konvenčně a konzervativně. Ta pomalá kamera, tklivá hudba a přesní herci jsou ubíjejícím způsobem taženi skrze dvě hodiny, kdy se nekoná jediné drama a děj tipujete i přes to, že doteď jste o daném člověku neměli tušení. Tak nějak tušíte, že nejtěžší dilema si musela odžít manželka, ale její vnitřní boj se odbyde jedním uroněním slz na lavičce v dešti – megakýč jak prase, stejně jako zbytek filmu. (07.02.2016)

Filmy Toma Hoopera môžeme rýchlo odbiť slovom midcult, alebo ich formu môžeme považovať za jeho osobitý filmársky štýl. Pravda bude niekde uprostred, ak totiž podľa každého záberu spoznáte režijný rukopis, nikdy to nie je na zahodenie. Prvá polovica, ktorá sa mi páčila viac, nám ukazuje, ako to vyzerá v harmonickom manželstve dvoch inteligentných ľudí. Pripravuje pôdu pre polovicu druhú, aby tu manželka ukázanú oddanosť naplno prejavila. Napriek tomu všetko to porozumenie naokolo nepôsobí úplne presvedčivo. Emócie sú držané pod "pokličkou", dialógy často pôsobia dojmom, že si ich postavy vopred premysleli, aby preboha na seba nezačali kričať a hádať sa. To by sa v tak naleštených priestoroch nehodilo. Napriek výhradám film zanecháva pozitívne pocity. Vďaka príjemnému prostrediu Kodane a Paríža a výkonu sympatickej Alicie Vikander. Jej postavu by totiž chcel mať každý muž za manželku. Ak chápajúci lekár, tak jedine v podaní Sebastiana Kocha. (25.03.2016)

Motto: "Ženský, zamkněte si prádelníky!" A taky se nedejte zmást láskou a oddaností nonkonformní malířky, s největší pravděpodobností za nimi stála jen další, cudně skrývaná bizarní úchylka, korektně přemalovaná na vyšší city, možná proto se divák hlouběji neseznámí s celkovým zaměřením jejího díla... Tolik ke Gerdě Wegener. To Redmayneova role vyžaduje fakt koule, ironií je, že se jich jejich nositel, Einar Wegener, chce umanutě zbavit... Takhle - už samo téma se mi příčí, nepokrytě víc by mně imponoval člověk, který se se svým popleteným sebeuvědoměním dokázal poprat, to jest, zapřel ho v sobě, jako ostatně všichni nešťastníci, kteří se nepohybovali v bohémských kruzích, takoví chlapi ve slévárně by pro Lili příliš pochopení neměli, což? Naštěstí nám doba přeje, a tak jsme k transgenderu obecně blahosklonní, takže, normálka - v dobrém i zlém, dokud nás opačná identita nerozdělí... Ani umělecký přínos nejsem s to docenit, Vikander je ve své paličaté póze partnerské světice až únavná a Redmayne tu "nezadržitelnou" ženu v sobě charakterizoval odpudivým zjevem, nevidomým pohledem, slabomyslným úsměvem a naoko zdrženlivým posedem, čímž mi připravil dost znechucující chvilky. Cílená dekorativní líbivost nezvládala zaplnit prázdnotu sdělení, paradoxně mi však k chabé útěše zbylo právě jen těch pár pařížských zákoutí, art deco styl, nádhera scenérie ve Vejle... a taky rozšířený obzor ohledně historie dalšího z neslavných průkopnických mezníků... Jen doufám, že mně příště nebude k obdivu podsouván nějaký pedofilní (anti)hrdina. A že zdravím Conchitu Wurst. (03.03.2016)

Tom Hooper se rozhodně umí obklopit profesionály ve svém oboru, což je znát zejména na zdařilé vizuální stránce. Ať jsou to interiérové či exteriérové scény, vždy je dokáže podat s citem pro detail a zejména neživé předměty vynikají a v záběrech na sebe strhávají více pozornosti než postavy. Asi by to nebyl problém, pokud by se Dánské dívce dařilo být dostatečně niterným dílem, ve kterém city znamenají více než činy. Tím ale v žádném případě není. Fascinující životní příběh Lili se zde smrskává do neustále se opakujících rozpačitých úsměvů a snahu o (vizuální) dosáhnutí ženské ladnosti. Samotné city či vnitřní rozpolcenost hrají druhé až třetí housle. Na vedlejší kolej byla bohužel přehozena i Gertruda, i když je třeba uznat, že její postava nepůsobí tak extrémně ploše jako Lili. Její vyrovnávání se s novou rolí v manželově životě je zajímavější (a rozhodně méně okoukané), než (ne)vývoj Lili. Je škoda, že Dánská dívka není mnohem sevřenější a nevystupuje ze škatulek, protože životní příběh těchto dvou žen si rozhodně zasluhuje mnohem zdařilejší adaptaci. (30.12.2015)

Sladký milostný snímek o romantické tragédii, změně identity a o odvaze k autenticitě působí uvěřitelně, má kvalitní scénář podle románu Davida Ebershoffa. Zdobí ho také propojení skvělých filmových řemesel výprava, kostýmy, kamera a hudba. Krásné provedení umocňuje období art deco a skutečný příběh, který se stal. Četl jsem knížku německého psychologa Muži, kde se píše že ženy muži, kteří rezignovali na své mužství a stali se ženami pohrdají. Novodobá Gerda by asi takového chlapa poslala k vodě. Je tedy pravda, že její představitel působí velmi křehce. (03.10.2017)